Milý čtenářský deníčku,
knížky od Bellové většinou nehodnotím moc vysoko, ale rozhodně ve mně zanechávají nějakou stopu. Transferu se ani to bohužel nepovedlo.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Vokůrka pevně stiskl rty. Po chvíli řekl tiše: „To víš, že myslel. Říkal jsem si, že to zapomeneš, že jsi přece byla dítě a děti si nic nepamatujou. Že je to, jako by se nic nestalo.“
Nejlepší povídka: Hned ta první, kdy se hrdinka vrací do nenáviděné vesnice, kde vyrůstala. Její vztah s matkou mi přišel hodně dobře vylíčený.
Nejhorší povídka: Michael. Pokus o vyšetřování vztahů mezi učitelem a studentkami se mění ve frašku a vůbec hlavní hrdina se svou filozofií, že jediným cílem lidí je se množit, je odporný a za celou dobu není jeho názor nijak konfrontován.
Zajímavost o autorovi: Často se vymezuje proti feminismu, tak si říkám, že právě zmiňovanou povídkou Michael chtěla svůj postoj legitimizovat.
Zásadní myšlenka: Co trápí toho člověka čekajícího vedle mě na nástup do letadla?
Můj názor: Po pár měsících už musím pátrat hodně hluboko, abych si vybavila z krátké sbírky povídek aspoň něco. Nezůstal mi v hlavě jediný silný obraz, žádný hrdina se mi nedostal pod kůži.
Povídky jsou napsané čtivě, často využívají hovorový jazyk, vyvolávají pocit, že jde skutečně o takový vnitřní monolog, který člověk vede sám se sebou při dlouhém čekání v odletové hale. Jsem si jistá, že si své čtenáře najde, většině se bude i líbit, ale v hlavě nezůstane a v dlouhodobém měřítku to prostě byla ztráta času. Relativně zábavná, ale nijak přínosná. Myslím, že autorka to umí mnohem lépe. Myslím, že jde přesně o druh knihy, kterou by debutantovi nevydali, ale zavedená spisovatelka prodá tisíce výtisků.
Podobné knihy: Johana (kolektiv autorek), Křehká struna (Filip Staněk)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat