Delphine de Vigan - Ani později, ani jinde

Milý čtenářský deníčku,

po delší době jsem opět sáhla po románu od Delphine de Vigan a jako obvykle mě autorka nezklamala.

zdroj: goodreads.com

Citát: Tentokrát prohrál on.
Miluje ženu, která nemiluje jeho. Možná neexistuje žádné krutější zjištění než tahle bezmoc? Možná není horší trápení, horší nemoc?
Ne, ví, že tak to není. Je to směšné. Je to nesmysl.
Nešťastná láska není nic víc ani nic míň než kalkul, který se zabodl v podbřišku. Ať už je velký jako zrnko písku, hrášek, kulička nebo golfový míček, krystalizace chemických látek vyvolává velkou bolest, snad i nesnesitelnou. Ale nakonec vždycky pomine.

Nejlepší scéna: Nadšeně jsem sledovala, když se do pracovního sporu vložila kolegyně z HR a začalo to vypadat, že se všechno v dobré obrátí, že stačilo jen vydržet. O to větší pak bylo následné zklamání.

Nejhorší scéna: Nejvíc jsem litovala hlavní hrdinku, když musí pobývat ve svojí kanceláři vedle pánských toalet. Větší ponížení snad ani není.

Zajímavost o knize: Ve francouzštině (i anglickém překladu) zní její název přibližně jako "Podzemní čas" a odkazuje k metru – podzemce. Ale chápu, že do češtiny se tohle přeložit nedalo.

Zajímavost o autorovi: Než se stala spisovatelkou, pracovala na podobné pozici jako hrdinka Ani později, ani jinde (manažerka ve výzkumné agentuře).

Zásadní myšlenka: Člověk ani neví jak a najednou je v takovém srabu, ze kterého se vlastními silami nemá šanci vyhrabat.

Něco pro mě nového: Atmosféra ve francouzské firmě, ze které vás sice nemůžou vyhodit, ale šikana nikomu nevadí.

Můj názor: Ač kniha sleduje osud dvou hrdinů, Mathilde a Thibaulta, ten druhý dostává mnohem méně prostoru a mě osobně ani moc nebavil. Oceňovala jsem jeho obětavou práci pro ty nejubožejší Pařížany, přála jsem mu, aby se na něj díky tomu usmálo štěstí, ale nijak výrazněji jsem se do něj nedokázala vcítit.

Naopak Mathilde jsem opravdu fandila a zároveň nechápala, jak se mohla nechat takhle zotročit. Je přece odbornice s dlouhou praxí, snadno by našla jinou práci, kde by si jí vážili a platem by si jistě také nepohoršila. Ale ona se místo toho chová ustrašeně a neodvažuje se cokoliv podniknout. V závěru nakonec sebere odvahu a poddá výpověď, ale ve světle předchozích událostí mi to přišlo spíš jako prohra než konečné osvobození.

Vigan píše úsporně, čtivě a neztrácí čas nějakými dlouhými popisy. Mikrosituace jednoho dne působí v jejím pojetí jako epické románové zvraty, čtenář se prostě nikdy nenudí. Každému ráda doporučím.

Podobné knihy: Něžná píseň (Leila Slimani), Pouta (Delphine de Vigan), Sobota (Ian McEwan)

Hodnocení: