Éduard Louis - Jak se stát jiným

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem dočetla i poslední knížku od Éduarda Louise. A musím říct, že mi úplně přestal být sympatický.

zdroj: goodreads.com

Citát: V Paříži jsem chodil skoro pokaždé do stejného baru jménem Duplex, v úzké uličce trochu stranou od Ostatních, protože mi Didier, s nímž jsem se během těchto víkendů vídal odpoledne v kavárnách na Montparnassu, řekl, že je to bar pro intelektuály. Prostor byl špatně osvětlený, uvnitř se vznášel pach potu a piva, který místu dodával filmovou hloubku a atmosféru.

Nejlepší scéna: Když získá práci v divadle a někdo cizí ho poprvé osloví jménem, které by si tolik přál nosit, ale v občance má zatím stále zapsáno poněkud humpolácké Eddy. Přišlo mi, že to krásně ukazuje, jak i drobné banality mohou změnit vnímání sebe sama.

Nejhorší scéna: Když svojí kamarádce Eleně řekne, že odchází do Paříže a kvůli tomu se vzájemně odcizí. Vypadalo to, jako by si jejich přátelství vůbec nevážil.

Zásadní myšlenka: Pokud chci něčeho dosáhnout, musím bezohledně postupovat vzhůru a vydřít si to. Jiný cíl neexistuje.

Něco pro mě nového: Jak je Paříž odlišná od zbytku Francie.

Můj názor: Byla jsem strašně zvědavá, jak bude Eddyho život pokračovat. Jeho prvotina končila nadějně a myslím, že úplně všichni jejímu hrdinovi přáli, aby se vstupem na gymnázium skončila šikana a ústrky, kterým čelil v předchozích letech. Po dočtení Jak se stát jiným mám pocity skoro opačné.

Všechno se zlomí ve chvíli, kdy potká Didiera a vytyčí si jako jediný možný cíl studium na Sorbonně. V tu chvíli začne až nelidsky dřít, jeho vztahy působí vypočítavě a také se stává poněkud promiskuitním. Já nechci někoho odsoudit za to, že se moc snaží, že se nebojí pochválit, že to dobře zvládl, ale stejně mám pocit, že Louis to přehnal.

V popisované době by měl člověk prožít první lásku a naučit se vycházet s lidmi v kolektivu. Ale nic z toho Louise nezajímá a z románu to vypadá, že se mu to neděje ani jaksi mimochodem. Chtěl by sice mluvit za chudé masy, které trpí ve spodních patrech společnosti, ale myslím, že svým chováním se jim spíš odcizil.

Co se týká knihy, mohu jen ocenit jeho upřímnost a obratnost, s jakou balancuje mezi poutavým dějem a politickou agitací. Vše podtrhuje výborný překlad a celkově příjemné vydání, které se snaží zůstat v souladu s předchozími, mnohem tenčími, knihami autora.

Jsem opravdu zvědavá, jak se osobnost Éduarda Louise bude vyvíjet dál, jestli se z něj stane od reality odtržený intelektuál bez empatie nebo jestli se vrátí k civilnějšímu životu, přála bych mu, aby si našel partnera, se kterým by byl šťastný.

Podobné knihy: Skoncovat s Eddym B. (Éduard Louis)

Hodnocení: