Caitlin Moranová - Jak být ženou

Milý čtenářský deníčku,

právě jsem dočetla takovou feministickou podivnost Jak být ženou od Caitlin Moranové. Zatím vlastně nevím, co si o ní myslet, musíme to spolu probrat.

zdroj: kukatko.cz

Hodnocení této knihy je potřeba rozdělit na tři části:

1. Otázky, které klade
2. Odpovědi, které na ně dává
3. Styl, kterým je napsaná

Otázky, které klade, případně témata, kterými se zabývá, mi z většiny přišly aktuální a pro ženu v západním světě důležité. Vliv pornografie na vnímání žen, existence striptýzových barů, potraty, to všechno jsou vážná témata, na která si myslím, že by každá žena (ale vlastně i muž) měla mít konzistentní názor. Vedle toho píše o spoustě banálnějších problémů, například jak velké by měly být kalhotky a kolik by měla stát svatba. Její komentáře většinou podporují "menšinové" nebo spíš skrývané názory (velké kalhotky = velké pohodlí, malá svatba = hezká svatba). Mám to štěstí, že já podporu v těchto názorech nepotřebuju, takže tyhle pasáže mě nudily a přišlo mi, že jsou psané pro patnáctileté, nesebevědomé pipiny.

Čímž plynule přecházím k bodu dvě, tady její odpovědi, názory. V důležitých tématech jsem s ní většinou souhlasila (každá žena by měla být feministkou, striptýzové bary jsou divná věc, potrat by měl být legální). V těch nedůležitých jsem měla pocit, že trochu ujíždí. Podle mě chtěla hlavně říct, že se v nedůležitých věcech máme chovat, jak nám vyhovuje, nenechat se strhnout okolím k něčemu, co vlastně nechceme. S tím se nedá než souhlasit. Ale konkrétní názory jako neholit se, vystačit s kabelkou za třicet liber, svatbu sfouknout jako rychlý obřad na radnici a ožíračku s přáteli, pod to se tedy podepsat nemůžu.

No a styl, kterým je kniha napsaná mi už vůbec nevyhovoval. Příliš vykřičníků, sprostých slov a opakování argumentů pořád dokola. Myslím, že autorka chtěla navodit atmosféru vášnivé diskuze v hospodě po pár pivech, kdy jsme upřímní, možná až příliš vyhranění a nikdo nás nemůže přesvědčit o tom, že nemáme pravdu (což by se mu za střízliva možná i povedlo). A funguje to dokonale. Jenže já do hospody nechodím, podobný diskuzní styl je mi nepříjemný a v knihách mi vadí. Ale to není její chyba.

Nejzajímavější mi přišly kapitoly o porodu a potratu. Mluví o vážných věcech, takže i její tón je trochu serióznější a její názory jsou podpořeny osobní zkušeností. Protože v mém okolí většina kamarádek ani jedním zatím neprošla (nebo se nechlubily) a v médiích se tato témata vyskytují spíš okrajově, tak mi její zkušenosti a názory přišly nové a zajímavé. Za deset let bych je ale asi vnímala jako zbytek knihy.

Nejvíc mi chyběla témata týkající se zaměstnání a kariéry. Kapitola "Narazila jsem na sexismus!" asi měla tato témata pokrýt, ale pro mě vyšla naprázdno. Vedle toho si vybavuji akorát výkřik "ženy vydělávají o 30% méně", na který jsem alergická a podle loňské studie Korn Ferry Hay Group v různých zemích světa rozhodně neplatí (v Česku při porovnání stejné pozice ve stejné firmě je rozdíl 3,8%, za což podle mě může spíš kratší praxe kvůli mateřské než nějaká genderová diskriminace...). Pro úplnost přidávám odkaz na článek na Aktuálně.cz.

Po přečtení si říkám, deníčku, že jsem na tom asi výjimečně dobře. Nikdo mě nikdy nediskriminoval a nikdy jsem si nekupovala Cosmopolitan, takže jsem ani netrpěla neukojitelnou touhou po kabelce za desítky tisíc. Roky jsem chodila do práce nenamalovaná, každému to bylo jedno. Když jsem se zase malovat začala, všimly si toho akorát kolegyně z HR. Z toho důvodu pro mě bylo čtení téhle knihy užitečné jen tak z jedné třetiny. Ale podnítilo to ve mně zájem přečíst si podobné, možná lépe a jinak napsané knížky a taky mi pomohla si uvědomit, že feminismus je i dnes důležitý a je tu pár problémů, proti kterým je potřeba bojovat i v našem rozvinutém západním světě.

Závěrečné hodnocení: