Milý čtenářský deníčku,
vůbec jsem to nečekala, ale Na Chesilské pláži je pro mě zatím jednoznačně kniha roku. Zatímco Sobota mi přišla přeplácaná nepotřebnými detaily, tady jich je přesně tolik, kolik jich člověk potřebuje k pochopení hrdinů a zároveň jejich záplava neruší plynutí děje.
Dva mladí lidé na počátku šedesátých let prožívají svoji svatební noc. Základní linku doplňují vzpomínky na celý jejich dosavadní život, který nevyhnutelně určí, jak se noc bude vyvíjet.
Musím prozradit pointu děje, takže pokud ji nechceš, deníčku, vědět, dál prostě nečti! Noc se nevydaří, Florence utíká z ložnice na pláž a vyvrcholením knihy je hádka, která vede k rozpadu vlastně dosud nezapočatého manželství. Z předchozích vzpomínek už o obou víme vše a podrobný popis myšlenek během jejich hádky dokonale vystihuje, co se v podobných situacích děje i dnes. Neschopnost partnerů si o problémech s důvěrou a bez odsouzení promluvit znamená vždy těžkou ránu pro jejich vztah.
Teprve při čtení otázek na Goodreads mi došlo, že Florence obtěžoval její otec a to je důvod, proč má takový problém s tím se sblížit s jinými muži. V knize je to mnohokrát naznačeno, ale autor to nikdy na plno nevysloví. Prý v závěru byla pasáž o tom, jak byl za podobný delikt otec později odsouzen, ale ten právě kvůli své polopatičnosti McEwan nakonec vyškrtl.
Ale o tom pro mě ta kniha nebyla. Je mi jedno, jaké důvody měla Florence k tomu, že se bála jakékoliv intimity mezi ní a Edwardem, stěžejní pro mě byla neschopnost si o těchto důvodem bez vzájemného urážení promluvit a najít řešení, ze kterého by profitovali oba.
Přijde mi, že McEwan i Chabon mají podobný styl. Hodně detailních popisů, které mi občas v jejich knihách vadí, protože brzdí děj a nic moc jiného nepřináší. Oba ale mají knihy, ve kterých dokázali vybalancovat míru detailů a příběhu tak, že na ně s nadšením vzpomínám. U Chabona jsou to Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, a u McEwan je to jednoznačně Na Chesilské pláži.
Velké mínus, které ale neovlivní závěrečný plný počet hvězdiček, byl doslov. Mrzí mě, že se v něm překladatel více nesoustředil na dílo samotné, ale většinu času vlastně mluvil o dalších knihách, které McEwan napsal. Samozřejmě i tyto informace do doslovu patří, ale myslím, že tady si ukrojily příliš velkou část. Na druhou stranu díky tomu vím, že nemá cenu číst cokoliv, co předcházelo Sobotě, ale spíš sáhnout po jeho nejnovějších knihách. Těším se na Myslete na děti!, ale možná dám šanci i Amsterdamu a nejsem si jistá, jestli zkusím Skořápku. Už dávno jsem četla Betonovou zahradu, takže vím, že tohle autorovo rané období mi vůbec nesedí.
Závěrečné hodnocení:
vůbec jsem to nečekala, ale Na Chesilské pláži je pro mě zatím jednoznačně kniha roku. Zatímco Sobota mi přišla přeplácaná nepotřebnými detaily, tady jich je přesně tolik, kolik jich člověk potřebuje k pochopení hrdinů a zároveň jejich záplava neruší plynutí děje.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Dva mladí lidé na počátku šedesátých let prožívají svoji svatební noc. Základní linku doplňují vzpomínky na celý jejich dosavadní život, který nevyhnutelně určí, jak se noc bude vyvíjet.
Musím prozradit pointu děje, takže pokud ji nechceš, deníčku, vědět, dál prostě nečti! Noc se nevydaří, Florence utíká z ložnice na pláž a vyvrcholením knihy je hádka, která vede k rozpadu vlastně dosud nezapočatého manželství. Z předchozích vzpomínek už o obou víme vše a podrobný popis myšlenek během jejich hádky dokonale vystihuje, co se v podobných situacích děje i dnes. Neschopnost partnerů si o problémech s důvěrou a bez odsouzení promluvit znamená vždy těžkou ránu pro jejich vztah.
Teprve při čtení otázek na Goodreads mi došlo, že Florence obtěžoval její otec a to je důvod, proč má takový problém s tím se sblížit s jinými muži. V knize je to mnohokrát naznačeno, ale autor to nikdy na plno nevysloví. Prý v závěru byla pasáž o tom, jak byl za podobný delikt otec později odsouzen, ale ten právě kvůli své polopatičnosti McEwan nakonec vyškrtl.
Ale o tom pro mě ta kniha nebyla. Je mi jedno, jaké důvody měla Florence k tomu, že se bála jakékoliv intimity mezi ní a Edwardem, stěžejní pro mě byla neschopnost si o těchto důvodem bez vzájemného urážení promluvit a najít řešení, ze kterého by profitovali oba.
Přijde mi, že McEwan i Chabon mají podobný styl. Hodně detailních popisů, které mi občas v jejich knihách vadí, protože brzdí děj a nic moc jiného nepřináší. Oba ale mají knihy, ve kterých dokázali vybalancovat míru detailů a příběhu tak, že na ně s nadšením vzpomínám. U Chabona jsou to Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, a u McEwan je to jednoznačně Na Chesilské pláži.
Velké mínus, které ale neovlivní závěrečný plný počet hvězdiček, byl doslov. Mrzí mě, že se v něm překladatel více nesoustředil na dílo samotné, ale většinu času vlastně mluvil o dalších knihách, které McEwan napsal. Samozřejmě i tyto informace do doslovu patří, ale myslím, že tady si ukrojily příliš velkou část. Na druhou stranu díky tomu vím, že nemá cenu číst cokoliv, co předcházelo Sobotě, ale spíš sáhnout po jeho nejnovějších knihách. Těším se na Myslete na děti!, ale možná dám šanci i Amsterdamu a nejsem si jistá, jestli zkusím Skořápku. Už dávno jsem četla Betonovou zahradu, takže vím, že tohle autorovo rané období mi vůbec nesedí.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat