Milý čtenářský deníčku,
moje čínské období pokračuje a přitvrzuje. Zrovna dnes v noci uplynulo třicet let od masakru na náměstí Nebeského klidu a před šedesáti lety probíhal hladomor, při kterém zemřely desítky milionů lidí. Čtyři knihy ho ztvárňují zvláštní, na jednu stranu naturalistickým, na druhou poetickým způsobem. Bohužel velmi obtížně čitelným.
Na knize je asi nejtěžší poznat, kde končí autor a začíná hlavní postava Spisovatel. Oba píší Čtyři knihy (dobře, tu čtvrtou píše jiná postava), které se odehrávají v době autorova narození během Velkého skoku. Postavy se setkávají v pracovním táboře eufemisticky nazvaném zóna přerodu. Pěstují obilí na neúrodné půdě a zavazují se k nesplnitelným výnosům. Taví ocel z vlastních nástrojů a nedokonalého železitého prášku. Nakonec umírají hlady a požírají mrtvoly spoluvězňů.
Autor si pohrává se stylem, jedna z knih je psána trochu jako Bible, používá její obraty případně odkazuje na celé její pasáže (stvoření světa, potopa). Často se opakují věty, které zdůrazňují, co se děje a jak ani posledních dvacet stran vlastně nikam nevedlo. Udavačská kniha Záznamů zločinců nemá styl policejního hlášení, ale také spíš realistické básně.
Závěrečná kniha o Sysifovi by měla ještě více akcentovat celkovou nesmyslnost veškerého popsaného počínání, utrpení postavené na hlavu, nevyhnutelné a ještě krutější než to předchozí. A to je podle mě jen zlomek toho, co se v knize ukrývá, jsem si jistá, že spousta věcí mi vůbec nedošla.
Román rozhodně není pro někoho, kdo o čínské historii nic neví. A rozhodně nepatří k přístupným knihám, které zprostředkují hrůznou historii širokému publiku. Ani já jsem si její čtení moc neužívala, je sice relativně tenká, ale hutná. Autor v úvodu přiznává, že vlastně ani nepočítal s tím, že někdy vyjde, psal ji pro sebe, protože měl potřebu takovouhle věc napsat. Vůbec je zajímavé číst o životě čínských spisovatelů, o věčném sváru, jak neurazit režim a zároveň psát pravdu.
Myslím, že z knihy bude nadšený velmi úzký okruh sinologů a vůbec odborníků. Jsem ráda, že jsem ji četla, určitě zastupuje důležitý dílek ve skládačce čínské literatury. Jsem zvědavá, co přijde příště. Nemůžu ji nikomu doporučit, snad jen někomu s podobnou zvědavostí, ale nezapomenout: "curiosity killed the cat".
Závěrečné hodnocení:
moje čínské období pokračuje a přitvrzuje. Zrovna dnes v noci uplynulo třicet let od masakru na náměstí Nebeského klidu a před šedesáti lety probíhal hladomor, při kterém zemřely desítky milionů lidí. Čtyři knihy ho ztvárňují zvláštní, na jednu stranu naturalistickým, na druhou poetickým způsobem. Bohužel velmi obtížně čitelným.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Na knize je asi nejtěžší poznat, kde končí autor a začíná hlavní postava Spisovatel. Oba píší Čtyři knihy (dobře, tu čtvrtou píše jiná postava), které se odehrávají v době autorova narození během Velkého skoku. Postavy se setkávají v pracovním táboře eufemisticky nazvaném zóna přerodu. Pěstují obilí na neúrodné půdě a zavazují se k nesplnitelným výnosům. Taví ocel z vlastních nástrojů a nedokonalého železitého prášku. Nakonec umírají hlady a požírají mrtvoly spoluvězňů.
Autor si pohrává se stylem, jedna z knih je psána trochu jako Bible, používá její obraty případně odkazuje na celé její pasáže (stvoření světa, potopa). Často se opakují věty, které zdůrazňují, co se děje a jak ani posledních dvacet stran vlastně nikam nevedlo. Udavačská kniha Záznamů zločinců nemá styl policejního hlášení, ale také spíš realistické básně.
Závěrečná kniha o Sysifovi by měla ještě více akcentovat celkovou nesmyslnost veškerého popsaného počínání, utrpení postavené na hlavu, nevyhnutelné a ještě krutější než to předchozí. A to je podle mě jen zlomek toho, co se v knize ukrývá, jsem si jistá, že spousta věcí mi vůbec nedošla.
Román rozhodně není pro někoho, kdo o čínské historii nic neví. A rozhodně nepatří k přístupným knihám, které zprostředkují hrůznou historii širokému publiku. Ani já jsem si její čtení moc neužívala, je sice relativně tenká, ale hutná. Autor v úvodu přiznává, že vlastně ani nepočítal s tím, že někdy vyjde, psal ji pro sebe, protože měl potřebu takovouhle věc napsat. Vůbec je zajímavé číst o životě čínských spisovatelů, o věčném sváru, jak neurazit režim a zároveň psát pravdu.
Myslím, že z knihy bude nadšený velmi úzký okruh sinologů a vůbec odborníků. Jsem ráda, že jsem ji četla, určitě zastupuje důležitý dílek ve skládačce čínské literatury. Jsem zvědavá, co přijde příště. Nemůžu ji nikomu doporučit, snad jen někomu s podobnou zvědavostí, ale nezapomenout: "curiosity killed the cat".
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat