Milý čtenářský deníčku,
když jsem Macochu rozečetla, tak jsem ani po dvaceti stranách netušila, co vlastně čtu a málem jsem knihu odložila. Pak jsem si přečetla recenzi na iLiteratuře, text začal trochu dávat smysl a nakonec jsem docela ráda, že jsem ji dočetla.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Kniha obsahuje proud myšlenek a událostí očima neustále opilé spisovatelky románů pro ženy. Většina textu je značně nepřehledná, jednoduché věty jsou rozsekané spoustou nepřehledných přirovnání a literárních floskulí. Autorka asi chtěla ilustrovat, jak funguje spisovatelčin mozek, který romány už ani nevymýšlí, spíš vyrábí podle dobře známé šablony.
Nevím, jestli jsem si na styl postupně zvykla nebo jestli se na pozdějiších stranách přeci jen trochu zjednodušil, každopádně z druhé poloviny knihy mám mnohem lepší pocit. Lidé kolem spisovatelky získávají jasnější obrysy, člověk se dozvídá trochu o její minulosti a konečně si skládá obrázek trosky, která se sotva drží nad alkoholovou hladinou. V žádném okamžiku jsem s ní ale nezačala soucítit.
Mám tu na poličce ještě Stručné dějiny hnutí a upřímně doufám, že jejich jazyk bude trochu přístupnější, protože Macocha asi nebyl správný vstup do autorčiny tvorby. Rozhodně ale dokazuje, že je schopná vytvořit originální, hluboké charaktery a zcela se vyhnout zaběhnutým klišé i v tématech již mnohokrát zpracovaných.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat