Milý čtenářský deníčku,
tak jsem konečně přečetla i tenhle tlustospis od Fabera. Ještě Jablko a Sto devětadevadesát schodů a budu ho mít přečteného úplně celého. A rozhodně ani tímhle viktoriánským opusem mě autor nezklamal, přestože podle tématu bych si knihu nikdy nevybrala.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Viktoriánská Anglie je tak ohrané prostředí, že mě do něj vůbec nebaví vstupovat. Nanou od Zoly jsem nedokázala prokousat (stejná doba a téma, jiný stát a samozřejmě z tehdejší současnosti), takže od Kvítku jsem toho moc nečekala, jen jméno autora mi dávalo jakous takous záruku kvality. Po prvních stranách jsem byla trochu zmatená a nebyla jsem sijistá, co přesně mám v příběhu hledat. Tak jsem si na iLiteratuře přečetla recenzi a hlavně diskuzi pod ní. Překladatel Viktor Janiš tam popisuje, jak příběh vznikal, že nejdřív šlo o trochu symbolický epos plný karikatur, který ale na základě názoru manželky autor postupně přepsal na příběh plný zajímavých postav. Přestala jsem hledat skryté významy, soustředila jsem se na postavy a knížku si užila.
Myslím, že většině čtenářů Kvítek připomíná romány z období realismu, ale na rozdíl od nich je opravdu čtivý a hlavní hrdinka sympatická. Navíc se zdá, že se jí povede zlomit okovy doby a vypracovat se na něco lepšího.
Pamatuji si, že když kniha vyšla, tak ji četli snad všichni, což mi přijde u takové bichle opravdu vzácnost. Já osobně jí hodnotím jako nadprůměrnou, ale ten hype okolo ní stejně nechápu. Každopádně jsem ráda, že se můj oblíbený autor dostal do širokého povědomí a doufám, že se lidé dostali i k jeho dalším knihám, které jsou snad ještě lepší.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat