Milý čtenářský deníčku,
nemůže být větší rozdíl mezi dvěma knihami povídek jaký je u Křehké struny a Tak zatím, Nátálie. První působí nedotaženě, povrchně, kdežto druhá vyniká svou propracovaností. Samozřejmě nemá smysl je porovnávat, Ligu mistrů taky nehrají družstva z okresního přeboru.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Co tak můžu napsat víc, než že jsou ty povídky prostě skvělé? V povídkách je pro mě nejdůležitější pointa. Musí být úderná, poslední odstavec musí být jako výrazná tečka za předchozími stránkami. Námět musí být originální, do detailu promyšlený, ale zároveň vylíčený na malém prostoru a jednoduchými obrazy. To samé platí o postavách. Vidím je třeba jen v krátké scéně, poznám jen jednu jejich stránku, ale chci mít pocit, že žijí dál i mimo záběr. A to všechno u Fabera nacházím.
Proč tedy nedávám pět hvězdiček? Asi proto, že se mě žádná povídka tak nějak nedotkla, nevztáhla jsem si je ke svému životu, neobjevily pro mě něco úplně nového. Ale jinak jsou dokonalé a mám velkou radost, že je překladatel Viktor Janiš z autora vytáhnul a ve spolupráci s pražskou knihovnou publikoval, navíc zcela zdarma.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat