Milý čtenářský deníčku,
na Přítele z domova jsem poprvé narazila v radničním časopise, protože autorka tu žije a ke knize ji inspirovalo její dobrovolnictví v místním domově pro seniory. Vůbec mě nrzaujal, ale pak mi ho doporučila kamarádka a tak jsem si ho půjčila. Myslím, že jde o milé překvapení, které snad nezapadne.
 |
| zdroj: databazeknih.cz |
Základní zápletka podle mě moc nefunguje. Nezdá se mi, že by se protivný dědek změnil jen proto, aby vypátral podrobnosti ze života právě zemřelého známého z domova pro seniory. Postupně odhalovaný příběh milého staříka sice taky obsahuje pár podivností, ale obecně se mi líbil a chtěla jsem vědět, jak dopadne. Nejvíc mě ale dostalo celkové vyznění knihy, to že člověk nesmí život promarnit a to, že v každé chvíli můžeme najít něco pěkného. A hlavně, tohle poučení vůbec nepůsobí násilně, celou knihou se vine velmi přirozeně a při tom je zcela nepřehlédnutelné.
Román se mi četl opravdu dobře. Sice jsem vnímala, že příběh je trochu kostrbatý, ale třeba postavy mi přišly docela uvěřitelné a jazyk velmi přirozený. Zdá se mi, že chybělo trochu víc testovacích čtenářů nebo přišnější redakce, která by určitě tyhle drobosti odstranila. Nic to však nemění na tom, že knihu obecně můžu doporučit a rozhodně neurazí ani jako dárek.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat