Julian Barnes - Roviny života

Milý čtenářský deníčku,

jak víš, do Barnese jsem úplně zamilovala, takže jsem v knihovně  hned vyhrábla další knížku od něj Ty nejznámější sice namají, ale třeba tahle rozhodně stála za to. Zvláštní kombinace vyprávění o létání balónem a smrti manželky překvapivě dobře pasuje k sobě.

zdroj: goodreads.com

Citát: 1) Žijeme na rovině, na plochém povrchu. A přesto - nebo snad právě proto - stoupáme vzhůru. Jsme pozemštané, a přece občas dokážeme proniknout do stejných výšek jako bohové. Někteří se vznášejí díky umění, jiní díky náboženství a většina z nás díky lásce. Při každém vzlétnutí však hrozí zřícení a k hladkým přistáním zase tak často nedochází. Může to s námi mlátit o zemský povrch silou, která nám zláme nohy, může nás to třeba dovláčet až k železniční trati v cizině. Každý milostný příbčh v sobě skrývá příběh žalu. Pokud ne hned, později určitě. A pokud to neplatí o jednom, platí to o druhém. A někdy to platí o obou.  

Tak proč tedy tak vznosně toužíme po lásce? Protože láska je průsečík, v němž se setkávají pravda a kouzlo. Pravda jako ve fotografii, kouzlo jako ve vzduchoplavbě.  

    2) Potíž byla spíš v tom, jak překonat den. A pokud šlo o možnost dělat si, co se mi zlíbí, obvykle to znamenalo dělat něco s ní. Jestliže mě bavilo dělat něco bez ní, bylo to částečně díky potěšení z toho, že jí pak o tom budu vyprávět.

Nejlepší scéna: Fredy požádá Sarah o ruku, ale ona ho i přes lásku k němu (nebo možná právě kvůli ní?) odmítne, protože potřebuje zůstat svobodná.

Zajímavost o knize: Přestože oba protagonisté z první části skutečně žili, jejich milostný příběh je zcela smyšlený.

Zásadní myšlenka: Všichni víme, že láska umí být krutá, že prakticky jistě k nám krutá bude. Ale stejně ji bereme jako ultimátní cíl našeho života, protože takhle vysoko nás ani balón nevynese.

Něco pro mě nového: Všechno prožívání člověka, který ztratil někoho blízkého, hlavně popis chování okolí a jaký to na něj má vliv.

Můj názor: Bála jsem se, že první část bude příliš jako historický román a druhá zase moc nudná, protože jí bude chybět děj. Ale nestalo se ani jedno! Barnes zachycuje prožívání postav i na tak malém prostoru velmi autenticky, i když ke všem jeho hrdinům mám daleko, zdá se mi, že si úplně dokonale umím představit, co cítí. Mám to štěstí, že mi zatím nikdo hodně blízký nezemřel, ale pokud (až) se to stane, myslím, že budu hledat útěchu právě v téhle knize. Rozhodně bych se jí nebála darovat někomu, kdo takovým těžkým obdobím prochází, protože autorův popis vůbec není banální nebo zlehčující, ale zároveň na mě nepůsobil nějak temně. Popisuje denní zoufalství, ale nepadala z toho na mě nějaká depka. Prostě obyčejné lidské pocity, které je potřeba odžít a když to dobře půjde, za nějakou dobu se hrany obrousí a člověk si najde nějaký nový způsob, jak pokračovat v životě.

Podobné knihy: Noc nic nezadrží (Delphine de Vigan), Vybledlá krajina s kopci (Kazuo Ishiguro) (obě knihy nikoliv tématem, ale spíš také skvěle líčí prožívání postav ve vypjatých situacích a jsou částečně autobiografické)

Hodnocení: