Tony Judt - Velká iluze?: Esej o Evropě

Milý čtenářský deníčku,

Tonyho Judta mám ráda a tuhle jednohubku od něj jsem si koupila před dvěma lety ve výprodeji na Kosmasu. Až při čtení jsem zjistila, že ji autor napsal už v roce 1996, takže mnohé jeho myšlenky už čas mohl docela dobře prověřit. Něco vystihl skvěle, ale v dalších se myslím docela spletl.

zdroj: goodreads.com

Citát: 1) V určitých ohledech může tato zemědělská politika posloužit jako metafora ilustrující celý „evropský projekt“. Jde o nahodilý výsledek nesouvisejících a obsahově odlišných voličských tlaků, hospodářských zájmů a národních politických kultur, jehož nezbytnost nastolila náhoda a jehož možnost zrodil blahobyt.

2) Má se o kolektivních evropských krocích rozhodovat jednohlasně (jako doposud), nebo většinově? A pokud většinově, jak má být příslušná většina stanovena a jak moc budou její rozhodnutí závazná? Helmut Kohl, François Mitterrand a jejich političtí poradci podporovali zavedení systému většinového hlasování, jímž by se odstranilo riziko paralýzy vyvstávající ze snah vyhovět potřebám a požadavkům vysokého množství členských zemí; oproti tomu Britové za podpory některých menších členských států hájí zachování veta (téhož veta, jehož v lednu 1963 využil Charles de Gaulle k tomu, aby Britům zabránil v přičlenění!) právě s cílem předejít rozhodnutím, jež budou v rozporu s jejich zájmy – a obecně s cílem zabránit tomu, aby se příliš často rozhodovalo o čemkoli.

Zásadní myšlenka: Evropská Unie vznikla díky náhodě a blahobytu v Evropě po 2. světové válce. Nyní se sice profiluje jako reprezentant hodnot demokracie, svobody a práva, její původ ale leží v potřebě snadno obchodovat s uhlím a podporovat francouzské zemědělství.

Něco pro mě nového: Velká autorova skepse vůči rozšíření EU o postkomunistické státy. Tvrdí, že původním členům to nepřinese dostatečné benefity a nové státy jsou natolik odlišné, že nemají šanci se do evropské západní rodiny plně integrovat. Právě v tom s ním hrubě nesouhlasím a myslím, že aspoň v případě Česka, Slovenska, Pobaltí a několika dalších se tohle rozšíření rozhodně vyplatilo.

Můj názor: Už dřív jsem četla o tom, že Evropská unie vznikala postupně, ze začátku to vůbec nevypadalo, že se změní v hlavní politickou sílu na Starém kontinentu. A Judtovo vyprávění tuhle skutečnost potvrzuje a dodává jí konkrétní detaily mezi které patří francouzské zemědělství, německé uhlí a britská odtažitost. Díky tomu teď lépe rozumím neschopnosti Evropské unie reagovat na krize a rychle se rozhodovat. Na to nikdy nebyla vytvořena a ani Lisabonská smlouva tohle nedokázala změnit.

Druhou výraznou myšlenkou knihy je analýza toho, jestli je EU schopná rozšířit se o postkomunistické státy, Autor je vůči tomuto kroku skeptický, pochybuje, že se ho vůbec povede uskutečnit a pokud ano, stejně to povede k dvourychlostní Evropě a možná nakonec i k rozpoadu samotné Unie. V tomhle ohledu jeho odhady úplně nevyšly, sice tu máme problematické Maďarsko, Polsko a také brexit, ale neřekla bych, že to dokazuje nefunkčnost Evropy. Na to jak mizerná měla EU historická východiska, tak si zatím podle mě vede velmi dobře.

Abych to shrnula, po obsahové stránce je kniha opravdu zajímavá a navíc celkem stručná, takže můžu doporučit. Čte se celkem snadno, autor předkládá myšlenky v dobře rozvržených celcích, které na sebe logicky navazují. Občas se trochu opakuje, ale rozhodně to není otravné. Jeho názor je snadno pochopitelný, ale vybízí k polemice, nevydává ho za nezpochybnitelná fakta.

Podobné knihy: Poválečná Evropa (Tony Judt)

Hodnocení: