24/07/2022

Chimamanda Ngozi Adichieová - Purpurový ibišek

Milý čtenářský deníčku,

touhle knížkou u mě začalo pětihvězdičkové období. Jedna kniha za druhou se mi opravdu trefily do noty a já si čtenářsky hodně užívala.

zdroj: goodreads.com

Citát: Chtěla jsem říct, jak mě mrzí, že jí táta rozbil figurky, ale vylezlo ze mě: „Mrzí mě, že se ti rozbily ty figurky, mami." 

Chvatně přikývla, ale hned zavrtěla hlavou na znamení, že na figurkách nezáleží. Ale záleželo. Před lety, než jsem to pochopila, jsem si často lámala hlavu, proč je máma vždycky chodí leštit poté, co z ložnice rodičů slyším nějaké rány jako by něčím bušili o dveře.

Nejlepší scéna: Když kněz Amadi a Kambili poprvé spolu vyrazí někam jen spolu dva. Autorka hrozně hezky popsala, jak se cítí Kambili, která se do kněze postupně zamiluje, a zároveň i jeho chování, které je sice vřelé, ale od začátku dává jasně najevo, že on se jejím partnerem stát nemůže.

Nejhorší scéna: Cesty v autě s otcem Eugenem, kdy se celá rodina modlí, protože otec se bojí, že jinak by se mohli vybourat. Ve stísněném prostředí auta vynikla jeho totální moc nad celou rodinou založená na fanatickém přesvědčení, že jen nekompromisní víra nás může zachránit.

Zajímavost o knize: Přestože jde o debut, dostala se do širších nominací na Bookerovu cenu a do těch užších na Orange Prize (anglické ocenění pro ženské autorka libovolné národnosti).

Zajímavost o autorovi: Vyrostla v Nigérii ve městech, ve kterých se odehrává Purpurový ibišek. Její rodina byla katolická, ale naštěstí ne tak fanaticky jako ta z její prvotiny. Vystupuje jako feministka a v tomto ohledu je kritická i k náboženství, které chápe jako jednu z příčin nerovného postavení žen.

Zásadní myšlenka: Jak může někdo bojovat za politickou svobodu, ale chovat se jako ten nejhorší totalitní vládce?

Něco pro mě nového: Nigérie je pro mě stále celkem neznámá země. V předchozích knížkách jsem nikdy nenarazila na tak výraznou roli křesťanství v životě tamních lidí.

Můj názor: Purpurový ibišek mě uhranul od první stránky. Netušila jsem, o čem vlastně bude, nečekala jsem domácí násilí, navíc spojené s katolictvím. Doufala jsem, že Kambili a Jaja najdou cestu ven a hrozně jsem doufala, že i jejich matce se povede dostat z dosahu manžela-tyrana.

Obdivuju autorčin talent stvořit tolik postav, které mají svoje dobré i špatné vlastnosti, vnitřní konflikty a neslouží jen jako věšáky na archetypy. Dobrým příkladem je třeba dědeček. Mohl by to být jen symbol starého náboženství, který se kvůli vlastní tvrdohlavosti (kterou jeho děti podědily) rozhádal se synem. Ale on je znázorněn jako hluboce věřící člověk, který si je vědom, že během života udělal určité chyby. Nechápej mě špatně, deníčku, není to ani starý, dokonale moudrý, muž. Stále má svou ješitnost, pravdy, ze kterých neustoupí, a dceři, která se o něj stará, projevuje mnohem méně vděčnosti, než kolik by si zasloužila. Prostě úžasná, mnohovrstevnatá postava, i když vlastně úplně vedlejší.

Děj má spád, není potřeba nic dlouze popisovat, charakter postav se ukáže z jejich chování. Nechybí popis místního prostředí, ze kterého dýchá exotická Afrika, ale zároveň zůstává domovem.

Ať hledám, jak hledám, vady nenacházím. Za mě jedna z nejlepších knížek tohoto roku a budu si ji pamatovat ještě dlouho.

Podobné knihy: Zůstaň se mnou (Ayobami Adebayo), Návrat domů (Yaa Gyasi)

Hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat