Jiří Hájíček - Plachetnice na vinětách

Milý čtenářský deníčku,

Hájíčkovy knihy mám ráda už jen proto, že mi zprostředkují pohled na život mimo Prahu. Tentokrát ale tenhle aspekt k úspěchu nestačil.

zdroj: goodreads.com

Citát: Obývací pokoj, nábytek a obrazy na stěnách, v rámečku fotografie dcery, dnes už dospělé, pár snímků z letních dovolených, pokojové květiny, standardní horizont rodinného štěstí.

Nejlepší scéna: Když šla Marie s Filipem poprvé plavat. Přišlo mi, že autor vystihl jejich touhu narušit vzájemnou osamělost, ale zároveň dokonale zachytil jejich rozdílné světy.

Nejhorší scéna: Úvodní kapitola. Nejdřív jsem si vůbec nevšimla, že ty následující jí dějově předchází a hrozně mě štvalo, že mi autor hned na začátku prozradil, že Mariin románek neskončí happyendem.

Zásadní myšlenka: Život je složitý a proměnlivý, člověk musí vlastní identitu hledat nejen v pubertě.

Můj názor: Kniha mě bavila, četla se sama. Oslovilo mě základní východisko hrdinky, která pro mnoha letech manželství musí najednou hledat znovu samu sebe. Myslím, že vztah s mladíčkem z knihkupectví je přesně ten typ neperspektivního chování, ke kterému mají lidé v krizi sklony.

Nejlepší určitě byla rovina péče o staré rodiče. Byla jsem vlastně překvapená, že v tak citlivé chvíli se Marie nebojí vrátit domů a naopak se snaží dohnat to, co v minulých letech odsunula na druhou kolej. Postavy rodičů i sestry mi přišly dobře postavené, možná se o nich čtenář nedozvěděl všechno, ale rozhodně působily věrohodně ve vylíčených situacích.

Ale i tak dávám jen tři hvězdičky. První, spíš hnidopišná, výtka směřuje k autorovu popisu Subaru. I když později Milanovi vloží do úst popis pro značku celkem výstižný, tedy že nešla cestou dotykových displejů a že tím zůstává člověku bližší, většinu času Mariino auto opisuje jako velké SUV, které jednoznačně demonstruje luxus a jakousi podnikatelskou drzost. Takový popis by se jistě skvěle hodil na Volvo, Audi, BMW nebo třeba i na Porsche, ale Subaru takové modely v nabídce nemá. Forester patří spíš mezi menší SUV a Outback působí spíš jako kombík na vyšším podvozku. Jsou to spolehlivá, výkonná auta, ale rozhodně nepůsobí nějak okázale, nabubřele, jak je Hájíček popisuje. (Ano, pracuji v automobilovém průmyslu a jsem Subarista)

Druhá, ale mnohem podstatnější, výhrada směřuje právě k milostné zápletce. Vadilo mi, jak vztah s Filipem vyšumněl do ztracena, přijde mi, že by se to mohlo stát po šesti měsících, možná roce, ale ne po dvou měsících, zvlášť když se geografická vzdálenost mezi partnery zkrátila. A že se nakonec Marie chovala tak, jak se na paní středního věku sluší. Manžela zpátky nevzala, kamarádky manžela odmítla a nakonec skončí s volným sportovcem, který ji k ničemu nazavazuje. Já chápu, že u Hájíčka nemůžu hledat nějaké výrazné kontroverze, ale bez nich to na mě působí hrozně obyčejně, normativně.

Plachetnice na vinětách je příjemný román, který se bude líbit asi téměř každému, ale zároveň nezanechá hlubší dojem, nevystoupí z řady.

Podobné knihy: Dešťová hůl (Jiří Hájíček), Johana (Horáková, Dostálová, Scheinostová), Altruisté (Andrew Ridker), Věci, na které nastal čas (Petra Soukupová)

Hodnocení: