Philip Pullman - Tajné společenství

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem se dostala k poslednímu pokračování Zlatého kompasu, tedy druhé Knize Prachu. Na rozdíl od té první, tady je Lyra dospělá a taky řeší mnohem osobnější problémy.

zdroj: goodreads.com

Citát: V tom je ta nejstarší lidská potíž, Lyro, a tkví v tom taky rozdíl mezi dobrem a zlem. Zlo nemusí brát na nic ohledy, dobro ano. Proti zlu nestojí nic, co by mu mohlo zabránit dělat, co se mu zlíbí, kdežto dobro má jednu ruku svázanou za zády. Kdyby mělo jednat tak, aby vyhrálo, muselo by se stát zlem.

Nejlepší scéna: Útok na Slatiny, kde Lyra poprvé zapochybuje o svém přísně racionálním vidění světa.

Nejhorší scéna: Pantíkova návštěva u spisovatele Brandeho. Od začátku jsem nechápala, co si myslí, že tam najde. A taky se tam nic nedozvěděl, nic nezískal, jen viděl zlomeného muže, kterému slepá ne-víra zničila život.

Zajímavost o knize: Třetí díl zatím není ani dopsaný v angličtině, autor na začátku října na Twitteru napsal, že právě píše stranu 275. Vzhledem k délce předchozích dílů začínám mít obavy, že ten poslední díl vůbec kdy dopíše.

Zásadní myšlenka: Víru v Boha nám nutí církev a spolu s ní žádá naší naprostou oddanost věci. Víra v nadpřirozené bytosti žádné závazky neimplikuje, spíš naopak.

Něco pro mě nového: Neshody mezi člověkem a jeho daemonem. Snažila jsem se najít paralelu s psychickými nemocemi, ale nakonec jsem došla k tomu, že tímhle směrem autor nemířil.

Můj názor: Někdo miluje Harryho Pottera, já mám Světla Severu. A na každé pokračování z tohoto světa se neuvěřitelně těším. Ale samozřejmě čím jsem starší, tím mě jeho příběhy naplňují méně a méně. V tomhle díle jsem navíc měla neustálý pocit, že autor jen zbytečně nafukuje děj, cesty hlavních hrdinů trvají strašně dlouho a když konečně dospějí k cíli, vlastně k žádnému zásadnímu dějovému zvratu nebo aspoň posunu nedojde.

Navíc většina hrdinů si volí cíle velice zvláštní. Jediným logickým se mi zdál ten Malcolmův, ale připadalo mi, že k němu cestuje hroznou oklikou a pomalu. Já vím, že neexistují letadla, ale vlakové tratě ano. A cíle Pantíka a Lyry jsou úplně nesmyslné už od počátku. Navíc Lyra cestuje bez daemona a přijde mi, že jí to prochází někdy až moc snadno a jindy narazí na nepřekonatelné překážky, jak se to zrovna autorovi hodilo do dramatické linky.

Každopádně moje hodnocení zůstává nekriticky vysoké. Musím přiznat, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout, četla jsem všude a pořád. Navíc mě bavila základní premisa, že se Lyra pohádala s Pantíkem. Zajímalo mě, proč a jaké to má další důsledky. Taky mě oslovovaly příběhy dalších lidí, kteří neměli daemona. Chtěla jsem se dozvědět, co k jejich situaci vedlo.

Končím u tří hvězdiček. Lidem, kteří mají Pullamnův svět rádi, se další příběh líbit bude, ale pro ostatní je to spíš ztráta času, na poličkách v knihkupectvích a knihovnách čeká spousta mnohem lepších knih.

Podobné knihy: Bezhvězdné moře (Erin Morgensternová), Nedej se (Rainbow Rowellová)

Hodnocení: