Han Kang - Vegetariánka

Milý čtenářský deníčku,

Vegetariánku jsem si chtěla přečíst už opravdu dlouho, a to nejen kvůli tomu, že získala Mezinárodní Bookerovu cenu, ale hlavně proto, že mě zajímalo, jak vypadá korejská literatura.

zdroj: goodreads.com

Citát: Když jsem se v noci vracíval posilněný alkoholem z večeře s kolegy, pokoušel jsem se občas zmocnit své ženy násilím. Když jsem jednou rukou tiskl její vzpírající se paže a druhou rozepínal kalhoty, zaplavovalo mě nebývalé vzrušení. Zatímco mi kladla zuřivý odpor, tlumeným hlasem jsem jí do obličeje plival nadávky. Zhruba při každém třetím pokusu se mi do ní nakonec podařilo proniknout.  

Nejlepší scéna: Když jede Inhje do blázince navštívit svojí umírající sestru, která už neodmítá jíst nejen maso, ale jakoukoliv potravu. Líbilo se mi, že Inhje stále stojí za sestrou, snaží se jí pomoct a navíc se zvládla postavit na vlastní nohy po tom, co se rozešla s manželem.

Nejhorší scéna: Kromě popisu znásilnění z citátu (musela jsem si ten odstavec přečíst několikrát, než jsem uvěřila, že něco tak odporného jde popsat tak neodsuzujícím způsobem) mě nejvíc vykolejil popis rodinné večeře, kde se tři muži pokouší násilím nacpat hlavní hrdince do pusy maso. Připadalo mi to naprosto neuvěřitelné, zvlášť ve chvíli, kdy s nimi u stolu seděly další ženy z rodiny a ani jedna neudělala vůbec nic.

Zajímavost o knize: Vyhrála mezinárodního Bookera, i když je její překlad do angličtiny velice nepřesný. Zároveň se zdá, že původní text by si možná tolik pozornosti nezískal, a právě jeho zjednodušení mu umožnilo uspět. 

Zajímavost o autorovi: V Koreji autorka nepatří k nejúspěšnějším a dokud nezískala Bookera, v Koreji byly její prodeje relativně nízké. Ani teď nepatří k mainstreamu, protože často zpracovává kontroverzní společenská témata.

Zásadní myšlenka: Patriarchát v korejské společnosti je všudypřítomný a trest za vzpouru proti němu velmi tvrdý.

Něco pro mě nového: Mongolská skvrna jako speciální znaménko, které věkem mizí. Většinou.

Můj názor: Knížka mě chytla snad od první věty. Neuvěřitelná arogance a zvrhlost prvního vypravěče mi docházela teprve později. Doufala jsem, že švagr z druhé části bude příjemnější společník, ale přestože pracoval jako umělec a trochu bohém, korejský patriarchální řád v něm byl také pevně zakořeněný.

Zásadní mi přišla právě ta do očí bijící odlišnost společnosti, která se mi zdála ještě horší než ta, kterou z nám třeba z románů z muslimského prostředí. Neúcta k ženám je všudypřítomná. Sice jim dovolí založit a vést obchod, ale stále předpokládají, že se budou starat o rodinu a bezvýhradně podporovat manžela.

Vzpouru hlavní hrdinky jsem nevnímala jako metaforu, ale jako skutečnou, život ohrožující, realitu. Ocenila jsem doslov, kde se vysvětlilo několik dalších motivů (třeba sílící dětské rysy u Jonghe), které by mi jinak úplně unikly (a další informace jsem se dozvěděla z podcastu Krotitelé slov s Petrou Ben-Ari).

Celkově můžu doporučit komukoliv se zájmem o nakouknutí do korejské kultury. Na některých místech je docela drsná, ale jinak se dobře čte a není dlouhá. A rozhodně mi připadala stravitelnější než Kde roste tráva od stejné autorky.

Podobné knihy: Kde roste tráva (Han Kang), Kim Čijong (Čo Namdžu), Za sklem (Sajaka Murata)

Hodnocení: