Jon McGregor - Začátek na řadu způsobů

Milý čtenářský deníčku,

četla jsem nedávno od stejného autora Rezervoár č. 13 a nebyla jsem zrovna nadšená. Ale protože jsem měla pocit, že jde o uznávaného autora, dala jsem mu ještě jednu šanci. Bohužel ji nevyužil.

zdroj: databázeknih.cz

Citát: David se chtěl s někým o tenhle příběh podělit s fotkou v ruce, chvilku ji podržet, pak mu ji podat, cítit hrubou strukturu šednoucí lepenky, obrátit ji a přečíst datum a čísla poznamenaná tužkou na zadní straně, přejet bříškem prstu po rýhách v matném povrchu snímku.

Nejlepší scéna: Odchod Eleanor z jejího rodného domu. Spolu s ní jsem prožívala naději na lepší zítřky, daleko od despotické matky. Zároveň jsem litovala otce, který postupně ztrácí kontakt s několika dětmi jen proto, že jeho žena nemá pochopení pro život, jaký si zvolily.

Nejhorší scéna: Nekonečný popis práce v muzeu a manželčiných depresí, kdy se ani jedno po mnoho desítek stran nikam neposouvá. Já chápu, že přesně takhle to ve skutečném životě vypadá, ale číst o tom mi připadalo zoufale nudné.

Zajímavost o knize: Objevila se v širších nominacích na Bookerovu cenu a užších na Dublinskou literární cenu. Žádnou ale nezískala.

Zásadní myšlenka: Jak pokračovat v životě, když neznám jeho začátek?

Můj názor: Dalším důvodem, proč jsem si knihu vybrala, je, že mě zajímá život v Anglii po druhé světové válce. V knize se sice vyskytnou drobné odkazy na dobu, například propuštění hlavního hrdiny z práce, ale obecně autor necítil potřebu nějak podrobněji dějinné pozadí událostí popisovat.

Zbývá tedy pouze příběh. Na začátku ho úplně zkazila anotace, která prozrazuje všechny detaily, které se čtenář dozvídá postupně a některé až úplně v závěru knihy. Navíc upřímně, děj není zrovna nabitý nečekanými zvraty. Od začátku do konce všechno plyne podle těch nejpřímočařejších očekávání.

Věřím, že někdo se mohl najít v hlavním hrdinovi. Mám okolo sebe hned několik lidí, kteří se rádi hrabou v minulosti, sestavují rodokmeny a rádi shromažďují drobné připomínky na minulé události. Já k tomuto typu lidí ale vůbec nepatřím, nepěstuji vztah k věcem, pouze k datům (fotky, blogy, jiné online záznamy), takže mi Davidova obcese vlastní minulostí přišla dost protivná.

Jediné, co se mě trochu dotklo, byla postava Eleanor. Soucítila jsem s ní kvůli jejímu nesnadnému dětství a pozdější neřešitelné depresi. Ale zároveň se mi nelíbilo, jak ji autor postupně vyhladil do ztracena (a zázračným lékem se stalo narození dcery). Samozřejmě, možná se to tak skutečně děje, ale osobně si z takového příběhu nemůžu nic vzít a v dnešní době mi připadá neakceptovatelné někoho nechat jen tak trpět a čekat, že všechno spraví čas.

Zároveň nechci sklouznout jen ke dvěma hvězdičkám, protože kniha se četla v zásadě dobře, charaktery byly vybudovány robustně a rozhodně nešustily papírem. Myslím, že i když já osobně na ní nic nevidím, spousta lidí si její čtení užije.

Podobné knihy: Jediný příběh (Julian Barnes), So much life left over (Louis de Bernières)

Hodnocení: