Milý čtenářský deníčku,
Myšlení, rychlé a pomalé patří mezi nejdoporučovanější naučné knihy vůbec. K jejímu přečtení mě nakonec motivovalo několik podcastů, kde hosté zmiňovali, že po jejím přečtení se jim daří lépe směřovat týmy ke správným rozhodnutím. Tenhle odstín jsem v ní nenašla, ale spoustu jiných ano.
zdroj: goodreads.com |
Citát: Mnozí lidé efektům primingu nevěří, protože tyto účinky neodpovídají jejich subjektivnímu prožitku. Pro mnoho jiných jsou tyto závěry pobuřující, protože představují ohrožení subjektivního pocitu kontroly a autonomie. Pokud by obsah šetřiče obrazovky na opodál stojícím počítači mohl ovlivnit naši ochotu pomoci neznámému člověku, a my si toho vůbec nebyli vědomi, jak svobodní bychom pak byli?
Nejlepší část: Asi nejvíc mě překvapila tzv. iluze zpětného pohledu, kdy si člověk autenticky myslí, že měl v minulosti jiný názor, resp. přiřazoval nějakým tehdy budoucím jevům jiné pravděpodobnosti. Když pak vidí, co se skutečně stalo, má tendenci tvrdit, že to přece říkal.
Nejhorší scéna: Nebavily mě moc kapitoly o riskantních hrách. Samozřejmě, že ty poznatky jsou úžasné a autor za ně právem získal Nobelovu cenu, ale jejich podrobné vysvětlení mi připadalo zdlouhavé a vlastně jsem neměla ambici vše do detailu pochopit. I proto mi přišlo, že příklady se neustále opakují (popíšu hru takhle a člověk si přirozeně nevybere tu nejvýhodnější možnost). Zároveň jsem měla pocit, že občas autor opomíjí určité aspekty reálného života, díky kterým by nevýhodné volby dávaly smysl (po 100 her by na tom člověk byl pravděpodobně lépe, ale zrachoval by možná už po dvou, třech neúspěšných).
Zajímavost o knize: Další vědecké studie zpochybnily silný efekt primingu. Výzkumníkům se nedaří zopakovat experimenty, které Kahneman v knize cituje. Nikdo netvrdí, že efekt primingu neexistuje, ale pravděpodobně bude výrazně slabší, než tvrdí uvedené studie.
Zajímavost o autorovi: Získal Nobelovu cenu za ekonomii za svou prospektovou teorii, která ukazuje, že lidé nevolí nejvýhodnější možnosti v riskantních hrách, například kvůli averzi ke ztrátě.
Zásadní myšlenka: Lidské uvažování lze popsat dvěma systémy, kdy jeden je rychlý, intuitivní a dopouští se chyb, a druhý je sice v úsudku pečlivější, ale většinou se mu nic dělat nechce a raději nechá makat zkratkovitějšího bráchu. Ale my si myslíme, že všechno dělá ten logický, "neomylný".
Něco pro mě nového: Že se "unconscious bias" týká i něčeho jiného než genderových, rasových a podobných předsudků.
Můj názor: Kniha v úvodu představí celkem jednoduchý koncept dvou systému a v dalších kapitolách na sebe vrší příklady nevědomých zkreslení, které Systém 1 způsobuje. Je vidět, že autor je psycholog, protože se snažil vysvětlení podat tak, aby si ho čtenář zapamatoval. Uvádí příběhy ze života, nechává čtenáře vyzkoušet si různé situace, na konci shrnuje, o čem kapitola byla a její základní body formuluje jako ukázky z rozhovorů. To všechno mi opravdu pomohlo, aby ve mně aspoň něco zůstalo.
Kniha je dlouhá, obsáhlá a vyplatí se ji číst pomalu a opakovaně se k ní vracet. Překlad mi přišel skvělý a věřím, že musel dát spoustu práce, těžko říct, jestli většina termínu v češtině před tím vůbec existovala.
Čtyři hvězdy dávám především za zdlouhavou kapitolu o prospektové teorii a také proto, že mi chyběly nějaké domácí úkoly na delší časový úsek, třeba týden nebo měsíc. Myslím, že musí existovat nějaká "zadání" ve smyslu "všímejte si příští týden těchto situací a zapisujte si, co jste si mysleli/vybrali". Hodně by mi to pomohlo s převodem teoretických poznatků do praktického života.
Podobné knihy: Sapiens (Yuval Noah Harari – protože také boří spoustu mýtů, i když ne o myšlení, ale o historii), Poválečná Evropa (Tony Judt – obsáhlá kniha popisující souvislosti, které by člověk jinak snadno přehlédl)
Žádné komentáře:
Okomentovat