Šárka Homfray - Proč jsme tak naštvané?

Milý čtenářský deníčku,

hned po Feministkou snadno a rychle jsem si přečetla asi nejvýraznější českou feministickou knihu poslední doby, tedy Proč jsme tak naštvané? od Šárky Homfray. Očekávání jsem asi měla vyšší, ale zklamání nebylo nijak velké.

zdroj: goodreads.com

Citát: Rodiče malých dětí jsou velmi vyčerpaná demografická skupina, jejich matky navíc skupina velmi izolovaná a vyloučená. Pokud budou uvažovat čistě racionálně, nejpozději po prvních zkušenostech dospějí k názoru, že tu 1,1 dítěte chybějící do minimální úhrnné plodnosti nutné k udržení stavu populace bude muset odrodit někdo jiný. Je tu silná společenská poptávka po produkci dalších a dalších malých tvorečků, které ale ta samá společnost vlastně nemá ráda. Proč?

Odpověd na tuto otázku nemám.

Nejlepší kapitola: Nejvíc mě bavily kapitoly o práci a o ženách ve veřejném prostoru. Úplně nový pro mě byl pojem "tokenizace", kdy se ojedinělý zástupce určité supiny stane jejím univerzálním reprezentantem. Samozřejmě jsem si tohoto jevu všimla už dřív, ale nevěděla jsem, že pro něj existuje jméno a vůbec, že ho někdo už nějakým způsobem prozkoumal.

Zajímavost o autorovi: Homfray pracuje jako odborová právnička, natáčí společně s Lucií Václavkovou skvělý podcast Pay Gap a často vystupuje v médiích.

Zásadní myšlenka: Jsme obklopeni nekonečným množstvím drobných nerovností, diskriminací a předsudků, které jednotlivě skoro nejsou vidět, ale dohromady tvoří síť, která ženy svazuje na mnoha úrovních jejich života.

Něco pro mě nového: Kromě výše zmíněného konceptu tokenizace třeba poukázání na bariérovost města a jeho segregaci na dětské a dospělácké zóny, která rodiče (zejména matky) vylučuje ze společného života a prostoru na dlouhé roky.

Můj názor: Krátké kapitoly rychle odsýpaly, i když občas jsem měla pocit, že se trochu opakují a že jedna delší by se mi četla lépe, protože by rovnou propojila všechna zmíněná témata najednou.

Vypsala jsem si opět velké množství citací, například o tom, jak silné ženy musí pracovat na odstraňování bariér, které samy zvládly překonat (protiklad k včelím královnám, které tvrdí, že když mohly ony, tak můžou přece všechny), o tom, jak se člověk stane tokenem a co to znamená, jak politici na papíře podporují porodnost, ale vůbec nevidí tu spoustu překážek, kterým lidé s dětmi musí čelit, nebo třeba proč ženské časopisy radí, jak vyhovět muži, zatímco ty chlapácké mluví o ženách jen jako o nástroji k uspokojení a maximálně poradí, jak sbalit tu nejhezčí. Svatba je pro jedno pohlaví vysněný cíl, pro druhé životní game over.

V porovnání s knihou od Dua docentky mi přišla podrobnější, popisující víc různých problémů (zejména kolem mateřství a kariéry), ne druhou stranu kratší kapitoly a jednotvárný styl způsobuje, že si z ní nebudu tolik věcí pamatovat a budou se mi pravděpodobně hůř hledat zpětně v textu.

Díky knize mi do argumentačního arzenálu přibyla další munice, se kterou se mi sice asi nepodaří rozbít patriarchální představy, ale já si budu připadat zase o chlup silnější. Všem doporučuju přečíst a já sama ji půjčuji, kudy chodím.

Podobné knihy: Feministkou snadno a rychle (Duo docentky), Jak být ženou (Caitlin Moranová), Svobodné ženy, svobodní muži (Camille Paglia)

Hodnocení: