Bernardine Evaristová - Dívka, žena, jiné

Milý čtenářský deníčku,

tak tohle byla absolutní bomba. A to jsem měla dost vysoká očekávání, protože tuhle knížku chválí snad úplně všichni. Stojí za to!

zdroj: goodreads.com

Citát: v kavárně, do které by se odvážil vkročit jen někdo, kdo zaprodal celou svou duši hipsterskému peklu

Nejlepší scéna: Bavila mě kapitola o učitelce, jak nastupovala jako mladá, plná ideálů, a jak o ně postupem let úplně přišla.

Zajímavost o knize: Získala Bookerovu cenu (společně se Svědectvím od Atwoodové) a milion dalších cen.

Zajímavost o autorovi: Patří mezi hrstku černých profesorů v Británii a jako první černoch získala Bookerovu cenu.

Zásadní myšlenka: Už tak velmi specifická skupina britských černošek zahrnuje spoustu různorodých identit a osudů, lidská pestrost je nekonečná.

Něco pro mě nového: Když se mluví o černoších, vždycky je to v souvislosti s USA, takže britský pohled je aspoň u nás naprosto nový.

Můj názor: Byla jsem prostě nadšená. Každý příběh byl skvěle vystavěný, každý charakter byl uvěřitelný a žádný z nich mi nepřišel povrchní nebo stereotypní. Jejich vzájemné propletení bylo přirozené a při tom zábavné. Ze začátku jsem se bála vět bez teček a velkých písmen, ale ten strach byl zcela zbytečný, tady forma rozhodně nevítězí nad obsahem, naopak mu dokonale slouží.

Hodnocení: 

Michel Faber - Sto devětadevadesát schodů

Milý čtenářský deníčku,

pomalu se dočítám na konec díla Michela Fabera. Dvě novely o archeoložce a o pěveckém kvintetu mi překvapivě docela utkvěly po dějové stránce, ale nějakou výraznější emoci nevzbudily.

zdroj: goodreads.com

Citát: Hádka se křečovitě a slepě odvíjela dál a dál, nevyhnutelná jako vyměšování.

Můj názor: Obě novely mě bavily a obě mě na svém konci překvapily. Autor se soustředil na ženské hrdinky (to vlastně dělá překvapivě často) a přišlo mi, že se mu hodně povedly. Nemyslím si, že by příběhy byly něčím výjimečné, ale příznivci autora určitě nebudou zklamáni a pro neznalé mohou sloužit jako relevantní ochutnávka autorovi tvorby před Kvítkem karmínovým a bílým.

Podobné knihy: Nocturna (Kazuo Ishiguro)

Hodnocení:

Philip Pullman - Hodinový strojek

Milý čtenářský deníčku,

od Philipa Pullmana jsem četla už leccos, i když si z toho pamatuju prd. Hodinový strojek byla příjemná jednohubka, ze které si ale opět nepamatuju snad vůbec nic.

zdroj: goodreads.com

Zásadní myšlenka: Pravá láska zvítězí nad ďáblem a mechanizací.

Můj názor: Jediné, co si po měsících od přečtení pamatuju, je, že jsem knihu přelouskla za jediný večer a že byla docela strašidelná (nesnáším horory). Ani po přečtení obsahu na Wikipedii se mi nevybaví víc než počáteční scéna.

Hodnocení: 

Chad Orzel - Jak naučit svého psa fyziku

Milý čtenářský deníčku,

následující příspěvky budou takové hrubé, nedokončené cancoury, protože mám opět skluz asi 10 knížek. Třeba se aspoň k některým později vrátím. Jak naučit svého psa fyziku by si to určitě zasloužilo.

zdroj: goodreads.com

Citát: Druhou možností je kvantové tunelování, ale kvantové tunelování není věc, kterou děláš, to se prostě přihodí. Když vyšleš proti bariéře svazek částic, pár z nich skončí na druhé straně. Ale které to jsou, to je zcela náhodné. Všechno je to věcí pravděpodobnosti."

 „Takže stačí, když se proti tomu plotu dostkrát rozběhnu, a jednou skončím na druhé straně?"

 „To bych ti nedoporučoval. Pravděpodobnost tunelování závisí na tlouštce bariéry a na vlnové délce nalétávající částice. Pravděpodobnost, že pětadvacet kilogramů vážící pes protuneluje centimetr tlustou hliníkovou bariérou, bude řádově 1/e10 až 1/e36. Víš, kolik to je?"

„Kolik?" 

„Je to nula Nebo tak blízko nule, že v tom žádný praktický rozdíl není. Takže nezkoušej vrhat se proti plotu."

Zásadní myšlenka: Kvantová fyzika není až taková magie, jak by se mohlo zdát, ale zároveň se v ní vyskytují jevy, které naprosto odporují zdravému rozumu.

Něco pro mě nového: Úplně všechno

Můj názor: Kniha mi přišla nejen poučná, ale i zábavná. Podotýkám, že mám doma psa. Nyní mám pocit, že mám aspoň obecnou představu o tom, co kvantová fyzika řeší, kde jsou její limity a co ještě zbývá prozkoumat. Jako matfyzákovi-programátorovi mi nepřišla nijak složitá a při tom nezkreslující. Akorát tu kvantovou gumu jsem opravdu nepochopila.

Hodnocení: 

Neil Gaiman - Krajina snů (Sandman 3)

Milý čtenářský deníčku,

v knihovně jsem náhodou narazila na jeden svazek ze série o Sandmanovi od Neila Gaimana. Protože mělo jít o několik nezávislých povídek, rozhodla jsem se si ji půjčit a ochutnat jedno z nejslavnějších Gaimanových děl vůbec.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší scéna: Úvodní obchod s múzou.

Nejhorší scéna: Celá třetí povidka o Snu noci svatojánské. Já ho sice viděla už asi dvakrát, ale moje znalost je i tak naprosto povrchní a nejsem schopná docenit všemožné shakespearovské vtípky, kterých tam určitě byla spousta.

Zajímavost o knize: Na wikipedii jsem se dočetla, že série Sandman od Gaimana se vymykala tím, že jí četly hlavně ženy, většinou studentky na univerzitách. To bylo u komiksu tehdy něco naprosto nového. Vlastně šlo asi o jeden z prvních komiksů, který nečetli jen nerdi a fanoušci superhrdinkých příběhů.

Něco pro mě nového: Hodně jsem si četla o historii série, jak vznikala a pokračovala a jaké v ní hrají postavy. Ta komplexnost mě překvapila.

Můj názor: Jako obyčejné povídky by mi to přišlo super, s komiksovou formou jsem se nějak neztotožnila, asi nejsem komiksový typ. Věřím, že před třiceti lety, když Sandman poprvé začal vycházet, působil jako zjevení. V dnešním kontextu už se mi tak výjimečný nezdá.

Hodnocení: 

Ian McEwan - Pokání

Milý čtenářský deníčku,

konečně jsem si přečetla nejvíce chválený román od McEwana Pokání (jeho další slavný román Betonovou zahradu jsem četa strašně dávno a nic si z ní nepamatuju, jen pocit zhnusení). A jak už to bývá při přehnaném očekávání, zklamal mě.

zdroj: goodreads.com

Citát: Dokonce se o to ani doopravdy nepokusila. Nenaskytla se k tomu příležitost, ani čas, ani svolení. Během několika málo dní, ne během několika málo hodin, se události rychle rozběhly a vymkly její kontrole. Její slova povolala obrovské síly z toho známého a malebného místního města.

 Nejlepší scéna: Zděšení "malé" Briony nad tím, když vešla do knihovny a viděla tam svoji sestru s Robbiem a vůbec nepochopila, co se mezi nimi děje.

Nejhorší scéna: Celý pochod k Dunkerku, zdál se mi hrozně rozvláčný a plný popisu hrůz, o které jsem nestála. Zároveň se ale ta část nedá přeskočit, protože mezi dějovými scénami se sporadicky vyskytují i Robbieho úvahy nad tím, jak se konečně změní jeho postavení, pokud bude očištěn.

Zajímavost o knize: McEwan se celou dobu snažil psát jako někdo jiný a kvůli tomu se například zaměrně dopustil několika technických nepřesností, přesto, že knize předcházely důkladné rešerše a na chyby ho upozornil i redaktor.

Zásadní myšlenka: Na začátku dětstký zmatek a drobná lež může nakonec někomu zničit život. A dá se něco takového vůbec napravit? A je i jen pokus o nápravu důvodem k tomu, aby poškozený odpustil?

Něco pro mě nového: Pohled dospívající dívky na svět kolem, jak zkresleně ho vnímá, jak černobílý se jí zdá a jak svým jednáním může zranit druhé. V tomle ohledu mi to tématicky připomnělo Jedno obyčejný léto.

Můj názor: Snažím se nikdy předem nevědět, o čem knížka bude a jak bude vystavěná, moje děravá pamět se na to skvěle hodí, protože stačí. aby od přidání na čtecí seznam uběhlo pár měsíců, a já už nevím, proč jsem na něj knihu dala. Takže jsem byla strašně překvapená, když jsem zjistila, že naprostá většina textu je o druhé světové válce, nejdřív z pohledu vojáka a pak z pohledu ošetřovatelky ve vojenské nemocnici. Mě už tenhle typ knížek nebaví, protiví se mi o tom číst a tentokrát jsem navíc vůbec neměla pocit, že čtu o něčem novém. Vůbec mě nezajímaly válečné peripetie, chtěla jsem se soustředit jen na vnitřní život postav a toho tam vlastně nebylo tolik.

Objektivně uznávám, že ta knížka je skvělá, silná, díky vyhroceným situacím čtenář nahlédne charakter postav úplně novým způsobem a závěrečný twist mě dostal. Naprosto souhlasím s tím, že je to jedna z nejlepších McEwanových knih. Ale mě její kulisy natolik odradily, že bych neměla problém dát tři hvězdičky. Ale nedám, protože uznávám její přesah a průměrné hodnocení si kvůli tomu prostě nezaslouží.

Podobné knihy: Jedno obyčejný léto (Mariko Tamakiová), Prach, který se snáší ze snů (Louis De Bernières), Měsíční svit (Michael Chabon)

Hodnocení: 

Alena Mornštajnová - Listopád

Milý čtenářský deníčku,

Listopád určitě patří mezi nejočekávanější české knihy roku. Já sama se směle hlásím do zástupu fanoušků, kteří od Mornštajnové četli všechno a na další knížku se nemůžou dočkat. Ale tentokrát jsem byla trochu zklamaná.

zdroj: goodreads.com

Citát: ...tak proč by se západní země měly plést do vnitřních záležitostí malého středoevropského státu? Demonstrativně vydají pár protestních prohlášení a pak se začnou zaobírat svými vlastními problémy.

Nejlepší scéna: Úvodní zatýkání, kdy autorka nejen vystihne atmosféru strachu, ale vůbec dobře popíše, proč se věci na úrovni vlády tak ošklivě zvrtly.

Nejhorší scéna: Popis převýchovy v ústavu pro děti politických vězňů. Dramatické scény se povedly (např. únos jedné dívky rodiči), ale celkově byla tahle část hrozně rozvleklá, opakovala se a bylo naprosto jasné, kam směřuje.

Zajímavost o knize: Jejímu psaní předcházely podrobné rešerše týkající se totalitních režimů včetně těch současných.

Zásadní myšlenka: Buďme rádi, že Sametová revoluce před třiceti lety vyhrála, jinak bychom tu neměli internet a mobily by byly jen na příděl pro stranické kádry. A kromě toho by všude byli práskači, tajná policie a vůbec peklo.

Můj názor: Listopád se mi nečetl tak snadno jako předchozí autorčiny knihy a zatímco u Tichých roků mě pointa opravdu překvapila a dodnes je to pro mě jeden z nejlepších literárních twistů, tady mi bylo hned jasné, kudy se děj bude ubírat. Navíc se mi schéma románu jevilo trochu černobílé, pasáže z ozdravovny mě moc nebavily a vůbec, prostě trochu zklamání. Bez těchto přehnaných očekávání bych si knihu užila víc. Ale rozhodně mě to od autorky neodradilo a těším se na její další knihu.

Podobné knihy: Muž z Vysokého zámku (Philip K. Dick),  Otčina (Robert Harris)

Hodnocení: