15/01/2018

David Levithan - Den co den

Milý čtenářský deníčku,

Den co den patří mezi romantické příběhy pro mladé, které jsou ozvláštněny nadpřirozeným prvkem. Obojí patří mezi moje oblíbené, takže i tahle knížka nemohla zklamat.


Šestnáctiletý hlavní hrdina A se každý den probouzí v těle nějakého stejně starého člověka a na jeden den ho ovládá. Kniha je rozdělena do kapitol podle jednotlivých dní a hned v tom prvním potká dívku Rhiannon, jejichž vztah se pak rozvíjí po zbytek knihy.

Ústředním motivem knihy je láska bez ohledu na vzhled. Někdy se A probouzí v těle kluka, jindy dívky, jednou je to průměrný americký středoškolák, jindy závislý na drogách nebo neuvěřitelný tlusťoch. Samozřejmě nevynechá ani těla osob s různou orientací, nejen homosexuální, ale i transgenderové. S většinou z nich se Rhiannon setká a je konfrontována s tím, že i když uvnitř je pořád A, líbat se s jinou holkou nebo tlusťochem jí připadá divné.

Čtivá forma, neotřelý nápad a spisovatelský um autora z Den co den dělá bezesporu úspěšný román pro náctileté. V něčem hodně připomíná Prvních patnáct životů Harryho Augusta a stejně jako u něj jsem i tady měla pocit, že nápad zvítězil nad obsahem. Dvě hlavní postavy jsou napsány skvěle, ale osudy jednotlivých "těl" jsou většinou velmi povrchní a spíš ilustrují širokou škálu lidských osobností, než že by se snažily popsat něco hlubokého či překvapivého. I tak moje hodnocení budou čtyři hvězdičky, protože v tomhle druhu románů čtenář nečeká, že by našel smysl života, vesmíru a vůbec.

Mimochodem, autor napsal ještě několik dalších knih se stejnými hrdiny. V Ještě jeden den jde snad o ten samý příběh, ale tentokrát z pohledu Rhiannon, v další popisuje pár dní před tím, než A Rhiannon potkal a podle Goodreads by letos měl vyjít poslední román ze série, kde se bude jejich vztah dál rozvíjet a A se možná naučí, jak ovlivnit, v jakém těle se další den probudí. Nicméně já asi další knihy ze série číst nebudu, zase tolik mě příběh nezaujal a hodnocení ostatních čtenářů je u nich nižší než u Den co den.

Závěrečné hodnocení:

14/01/2018

Yasmina Khadra - Černá vdova

Milý čtenářský deníčku,

téma letošní první knihy je vážné, ale už to, že vyšla v nakladatelství Klokan naznačuje, že nepůjde o nějakou hloubkovou sondu do izraelského světa. Arabský lékař z Tel Avivu se musí vyrovnat s tím, že jeho žena spáchala sebevražedný atentát.

zdroj: goodreads.com
Před víc než rokem jsem četla podobnou a mnohem lepší knížku. Nebudu nenávidět od Izzeldina Abuelaishe. Autobiografické vyprávění lékaře z Pásma Gazy, který ale pracuje v izraelské nemocnici. Čekala jsem, že Černá vdova bude podobná, ale už jen to, že autor je ve skutečnosti Alžířan, napovídá, že nebude mít tak hluboký vhled do izraelské reality.

Celý román se soustředí hlavně na příběh. Hlavní hrdina doktor Amin se nechce smířit s tím, že by jeho hodná a dobře zajištěná žena mohla spáchat tak strašný zločin, při kterém navíc zahynuly převážně děti. Dopis od ní ho ale nakonec přesvědčí, že pachatelkou byla opravdu ona, a on se vydává hledat teroristy, aby zjistil, jak se k nim jeho žena dostala a co jí motivovalo zahodit jinak spokojený život.

Kromě honičky za teroristy se musí vyrovnat s tím, že ostatní Izraelci na něj pohlíží jako na zrádce, jeho dům je vyrabován, i když se nachází v jedné z nejbohatších telavivských čtvrtí. Sousedi dělají, že ho neznají a nikdo mu nepomůže, jen jeho dobří přátelé se mu snaží všemožně pomoct, ale on si toho pro změnu vůbec neváží. Právě tahle linie mi přišla z celé knihy nejzajímavější.

Oceňuji, že někdo napsal (a vydal) široce přístupný román na palčivé téma. Já už jsem podobných knížek četla několik, takže v mých očích jde příliš po povrchu, ale kdo tohle téma nezná, toh snad nenásilně donutí se nad ním zamyslet a nahlédnout do jinak nepřístupného prostředí jinou optikou než tou, kterou nabízí zpravodajské kanály.

Závěrečné hodnocení:

01/01/2018

Čtenářská výzva 2018

Milý čtenářský deníčku,

tenhle příspěvek bude opět sloužit spíš k zachycení mého postupu ve Čtenářské výzvě pro rok 2018. Takže tady je seznam témat:


1) kniha, která byla zmíněna v jiné knize
2) kniha autora, který žil ve vašem kraji
3) kniha s vánoční tématikou
4) kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy

5) kniha, která má čtyřslovný název

6) kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození

7) kniha, podle níž byl natočen seriál

8) kniha od slovenského autora

9) kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera

10) kniha s tématikou moře

11) kniha od více autorů

12) kniha s válečnou tématikou

13) kniha poprvé vydaná před rokem 1950
14) kniha s ročním obdobím v názvu
15) kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice)
16) poslední kniha (již nežijícího) autora
17) kniha žánru, který běžně nečtete
18) kniha, jejíž děj se odehrává v Brně
19) kniha o jídle
20) kniha poprvé vydaná v roce 2018 (zcela nová kniha)

Musím říct, že letošní témata mi přijdou mnohem záludnější než ta loňská. Níže tedy seznam knih, které už jsem přečetla. Do závorky si už teď dám nějaké tipy. co by se do každé kategorie mohlo hodit.

1) Moc bezmocných a jiné eseje (jinde se zmiňují jednotlivé eseje, ne tohle konkrétní vydání, ale komu to vadí...)
2) Kosmonaut z Čech
3) Sněží, sněží
4) Okamžiky štěstí
5) Slunce zapadá už ráno
6) Zepelin na měsíci
7) 13 a 1/2 života kapitána Modrého Medvěda
8) Nejlepší ze všech světů
9) Únava materiálu
10) Sůl moře
11) Rok čtyř
12) Hana
13) (opět nějaká klasika, no uvidíme, jaká mi přijde pod ruku)
14) (Záludné léto od Aaronovitche, to je úplně lehké!)
15) Dobrodružství milovníka knih
16) Nebe nemá dno
17) Glosy Dominika Duky 2013-2014
18) Vyhnání Gerty Schnirch (jako audiokniha)
19) Zvláštní chuť citronového koláče
20) Probudím se na Šibuji

Tak nakonec to nevypadá tak beznadějně!

Griet Op de Beecková - Pojď sem, ať ti můžu dát pusu

Milý čtenářský deníčku,

poslední knihou loňského roku bylo Pojď sem, ať ti můžu dát pusu. Marie Doležalová z ní četla na Noci literatury. Tam to sice vypadalo spíš na vtipný román o malé holčičce, kterým nakonec nebyla ani vzdáleně, ale jejího přečtení rozhodně nelituji.

zdroj: goodreads.com

Knížka je rozdělená na tři části. První popisuje dětství hlavní hrdinky, druhá se odehrává, když jí je dvacet čtyři, její dospělý život startuje. Třetí část nás posouvá do doby o deset let později, kdy jí umírá otec a ona poprvé bilancuje, čeho v životě dosáhla a jestli není poslední šance na změnu.

Právě třetí část se mi líbila nejvíc, ale samozřejmě bez těch předchozích by nedávala smysl. První část byla zase nejčtivější a taková nejmilejší (z ní byla i ukázka na Noci literatury), protože ji vyprávělo dítě. Prostřední část byla nejkratší, dá se říct i nejobyčejnější, ale jak už jsem zdůraznila, bez ní by zbytek knihy nedával  smysl a autorka ji napsala přesně tak, aby objasnila, co se dělo, ale zároveň se v tom nebabrala moc dlouho, aby čtenáře nenudila.

Většinu románových hrdinů poznamená jedna výrazná událost a ta se s nimi táhne po zbytek života. Ve skutečnosti to tak ale nebývá, mnohem víc nás ovlivňují dlouhodobé vztahy, rodina, přátelé. Přesně to bravurně zachytila autorka a právě tím její dílo vybočuje z běžné šedi současných románů.

Nejdůležitější myšlenka se nakonec skrývá přímo v názvu knihy. Hlavní hrdinka musí k někomu přijít, či naopak ustoupit, aby se jí dostalo lásky, něhy, pochopení. Dělala to tak už jako malá a teprve v pětatřiceti si uvědomí, že ji to nečiní šťastnou, a konečně pohled na umírajícího otce ji vybičuje k tomu, aby svůj život zkusila změnit.

Závěrečné hodnocení: 

31/12/2017

Shrnutí roku 2017

Milý čtenářský deníčku,

a je to tady. Za méně než dvanáct hodin začneme psát na konci letopočtu osmičku. Dřív jsem psala i měsíční shrnutí, ale zjistila jsem, že moc přidané hodnoty v nich není, tak jsem od nich upustila. To roční ale vynechat nemůžu.

Nejlepší kniha

Myslím, že bych měla vybrat jednu knihu, která pro mě bude letošní rok symbolizovat a ke které se možná budu  vracet. Není to lehký úkol, protože dobrých knížek jsem přečetla spoustu, ale sama od sebe mi žádná na mysli nevytane. Když koukám na ty, které jsem hodnotila pěti hvězdičkami, tak asi nezbývá než vybrat Jak mluvit s dětmi, aby nás poslouchaly. Není to ani tak proto, že by byla skutečně tím nejlepším, vybrat kteroukoliv je vlastně hrozně nefér, ale spíš proto, že nelépe symbolizuje to, čím pro mě většina tohoto roku byla, tedy čekáním na nového člena rodiny. Ze tří knih, co jsem o výchově četla, tahle byla rozhodně nejlepší a do nového roku si přeju, abych se jí zvládla řídit a metody z ní mi usnadnily život v nové roli.

Nejhorší kniha

Tady by měl být výběr jednodušší, protože za celý rok jsem dala jen jedné knize jednu hvězdičku. Tou byla Dívka ve vlaku. Za svým hodnocením si rozhodně stojím a vzhledem k tomu, že letos podobných knih vyšlo několik, myslím, že i dobře symbolizuje, jak mě tenhle oblíbený žánr míjí.

Na druhou stranu jsem Dívku ve vlaku nečetla, ale poslouchala jako audioknihu. Proto mi připadá fér vybrat ještě druhou, a tam to naštěstí také není těžké. Všechno, úplně všechno patří do další oblíbené škatulky, s tím rozdílem, že tahle kategorie se mi většinou líbí. V tomhle případě šlo o takový brak, jaký už jsem dlouho neviděla a v příštím roce budu rozhodně při výběru opatrnější.

Čtenářské výzvy

Začnu tou úspěšnější. Povedlo se mi splnit všechny kategorie Čtenářské výzvy 2017 z Databáze knih. Pravda, knihu pohádek Bajky barda Beedleho mám zatím rozčtenou, ale rozhodla jsem se ji zařadit i tak (čteme ji před spaním a než se prokoušeme nakonec, asi to bude ještě chvíli trvat). Několik kategorií bylo vyloženě inspirativních, například Pulitzerova cena nebo oblíbená kniha rodičů. Většinu kategorií jsem zaplnila bez velkého úsilí, takže z nich zase tak dobrý pocit nemám, ale kvůli těm několik málo obtížnějším to rozhodně stálo za to.

Naopak na Goodreads jsem si vytyčila příliš ambiciózní cíl. Loni jsem sice 70 knih zvládla, ale letos to nějak nevyšlo. Nakonec to vypadá, že skončím na čísle na 61 (už mi zbývá jen 50 stran...), ale přijde mi, že letošní knihy byly většinou delší a náročnější. Podle počtu stran v porovnání s loňským rokem (75 knih o 20 276 stranách, 61 knih o 18120 stranách) to tak skutečně vypadá (průměr 270 stran na knihu versus 297 stran letos), ale i kdybych četla knihy kratší, nedostala bych se na vyšší číslo než 67 knih (při stejné délce jako loni).

Předsevzetí 2018

Sice budu celý rok na "dovolené", ale se čtením to nevidím moc růžově. Rozhodně budu sledovat Čtenářskou výzvu 2018, už jsem na ni koukala a několik kategorií vypadá opět inspirativně (kniha o jídle, kniha vydaná v roce mého narození, kniha odehrávající se v Brně...), ale upřímně nečekám, že zvládnu všechny kategorie.

Stanovit si cíl na Goodreads bude ještě těžší. Jak mám vědět, kolik budu mít na čtení času? Zvlášť, když letos jsem vlastně svůj cíl nesplnila? Intuitivně cítím, že číslo kolem poloviny toho letošního by mohlo odpovídat. Když si dám třicet, tak to je myslím docela reálné. Ale má to být výzva! Takže zkusíme 35 a uvidíme...

Mimochodem, k Vánocům mi Ježíšek nadělil tříměsíční členství do Audiolibrixu, a myslím, že tím, že budu hodně sama doma, budu audioknížky poslouchat docela dost, takže pokud budu ve čtení zaostávat, posloucháním to snad doženu.

Největším úspěchem uplynulého roku bylo, že jsem o každé knížce zvládla napsat aspoň krátkou poznámku sem. Doufám, že se mi bude dařit udržet tuto tradici i v tom dalším.

David Nicholls - Jeden den

Milý čtenářský deníčku,

David Nicholls nepíše žádnou vzletnou literaturu, ale na konci roku by měl člověk odpočívat, ne? Četla jsem od něj už tři romány, všechny se mi docela líbily, a teď jsem v knihovně konečně narazila na ten, který jeho popularitu při nejmenším v Česku odstartoval.

zdroj: goodreads.com
Už obálka vystihuje, jak je knížka koncipována. Autor během dvaceti let sleduje osudy dvou lidí, kteří se do sebe měli zamilovat, ale z nějakého důvodu to úplně nevyšlo. Místo obyčejného popisu zvolil jeden den roku a v každé kapitole popíše, jak ho oba hlavní hrdinové prožili. Občas se od formy trochu odchýlí (pár dní popisuje jen z pohledu jednoho z nich), což na mě působilo tak, že buď už nevěděl, co psát, nebo něco napsal, ale nakonec to vyškrtl.

Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, zvraty v jejich životech nečekané, ale zase ne tak moc, aby působily nepřirozeně. Spisovatelské řemeslo ovládá autor bravurně, takže v podstatě není co vytknout. Hodně lidí zklamal konec, ale mně se naopak moc líbil a neumím si představit lepší závěr.

Nicméně jde o oddechovku. Nic hlubokého, nic, co by stálo za víc než pár odpolední na pláži. V podobných románech většinou hledám aspoň popis nějakého originálního prostředí, sondu do lidské duše, ale nic takového tady není. Proto nemůže získat víc než tři hvězdy.

Závěrečné hodnocení:

Gabriel García Marquez - O lásce a jiných běsech

Milý čtenářský deníčku,

k Marquezovi mám ambivalentní vztah. Lásku za časů cholery řadím k nejlepším milostným příběhům, které jsem kdy četla. Naproti tomu ze Sto roků samoty jsem přelouskala sotva půlku. O lásce a jiných běsech jsem už kvůli názvu doufala, že spadne spíš do té první kategorie.

zdroj: goodreads.com
Moje přání se vyplnilo tak na půl. Přebal teňoučké knížečky sliboval hlavně příběh nenaplněné lásky dvou milenců, ale než se k němu autor prokousal, zbývalo mu na něj už tak sotva čtyřicet stran. Před tím se jako obvykle soustředil na popis složité rodinné historie a osudy vedlejších postav, aby měl čtenář jasnou představu, proč příběh nemohl skončit jinak než tragicky.

Z knihy mi nejvíc utkvělo zoufalství a naprostá nemožnost změnit svůj osud. Přes to, že některé postavy měly tu moc a mohly jediným činem zvrátit nevyhnutelné, nikdo se k žádné akci neodhodlal a mladá, krásná dívka musela zcela zbytečně zemřít. V jistém smyslu mi to zapadá do obrazu Latinské Ameriky, která je plná malých, bezmocných států, kterými světoví vládci pohybují jako pěšáky na šachovnici. A když už se některá z nich zmůže na nějaký odpor, většinou si tím spíš pohorší.

Závěrečné hodnocení: