Milý čtenářský deníčku,
doufám, že mi odpustíš, že můj poslední literární zážitek není čtenářský, nýbrž posluchačský. Mlýn na mumie získal kromě Magnesie Litery i titul Nejlepší audioknihy roku, takže jsem po něm sáhla jako po společníkovi při šití a domácích pracích.
Na úvod musím potvrdit, že s oběma cenami souhlasím. Ivan Řezáč čte nádherně a jeho hlas se dokonale hodí k příběhu z 19. století. Předěly mezi kapitolami s úryvky ze spisů Ordo Novi Ordinis působí tajemně a správně dogmaticky.
Kniha samotná mi obsahem nejvíce připomínala starší romány od Miloše Urbana, jako byly Sedmikostelí a hlavně Lord Mord. Děj je přecpán podivnými postavičkami se zvláštními úchylkami, záhadnými vraždami a spoustou erotických scén. Ale zatímco Urban umí geniálně popsat atmosféru budov a města vůbec, Stančíkovi tahle dovednost chybí a místo ní se soustředí na jednotlivé postavy a příběhové peripetie, což mě tolik nebaví.
Navíc, příběh je sice zamotaný, ale vlastně naprosto nedůležitý. Hlavní postava komisaře Durmana sice vyšetřuje několik brutálních vražd, ale to je jen zástěrka k tomu, aby se mohl pohybovat různě po světě a setkávat se s vládci, anarchisty a obrozenci. Rozmluvou s nimi se dozvídá, proč je automatická pračka nejlepším přítelem anarchisty, proč je Mexiko důležité pro invazi do Egypta a na co jsou dobré kosti nebožtíků.
Bohužel, já jsem dost příběhový typ, takže přesto, že oceňuji nápaditost a celkové vyznění románu, jehož hlavním tématem je relativizace smrti a vraždy, slabá příběhová linie knize nakonec ubírá klíčové body ze závěrečného hodnocení. Konec, ve kterém se (ne)vyřeší všechny vraždy, láska nekončí svatbou a mlýn na mumie se objevuje až v poslední, pro příběh nedůležité, kapitole, zkazil celkový dojem z knihy vskutku důkladně. Psané knize bych asi nedala více než 3 hvězdičky, ale díky skvělému zpracování audioknihy se nakonec dostalo dílo na čtyři.
Závěrečné hodnocení:
doufám, že mi odpustíš, že můj poslední literární zážitek není čtenářský, nýbrž posluchačský. Mlýn na mumie získal kromě Magnesie Litery i titul Nejlepší audioknihy roku, takže jsem po něm sáhla jako po společníkovi při šití a domácích pracích.
zdroj: alza.cz |
Na úvod musím potvrdit, že s oběma cenami souhlasím. Ivan Řezáč čte nádherně a jeho hlas se dokonale hodí k příběhu z 19. století. Předěly mezi kapitolami s úryvky ze spisů Ordo Novi Ordinis působí tajemně a správně dogmaticky.
Kniha samotná mi obsahem nejvíce připomínala starší romány od Miloše Urbana, jako byly Sedmikostelí a hlavně Lord Mord. Děj je přecpán podivnými postavičkami se zvláštními úchylkami, záhadnými vraždami a spoustou erotických scén. Ale zatímco Urban umí geniálně popsat atmosféru budov a města vůbec, Stančíkovi tahle dovednost chybí a místo ní se soustředí na jednotlivé postavy a příběhové peripetie, což mě tolik nebaví.
Navíc, příběh je sice zamotaný, ale vlastně naprosto nedůležitý. Hlavní postava komisaře Durmana sice vyšetřuje několik brutálních vražd, ale to je jen zástěrka k tomu, aby se mohl pohybovat různě po světě a setkávat se s vládci, anarchisty a obrozenci. Rozmluvou s nimi se dozvídá, proč je automatická pračka nejlepším přítelem anarchisty, proč je Mexiko důležité pro invazi do Egypta a na co jsou dobré kosti nebožtíků.
Bohužel, já jsem dost příběhový typ, takže přesto, že oceňuji nápaditost a celkové vyznění románu, jehož hlavním tématem je relativizace smrti a vraždy, slabá příběhová linie knize nakonec ubírá klíčové body ze závěrečného hodnocení. Konec, ve kterém se (ne)vyřeší všechny vraždy, láska nekončí svatbou a mlýn na mumie se objevuje až v poslední, pro příběh nedůležité, kapitole, zkazil celkový dojem z knihy vskutku důkladně. Psané knize bych asi nedala více než 3 hvězdičky, ale díky skvělému zpracování audioknihy se nakonec dostalo dílo na čtyři.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat