Milý čtenářský deníčku,
Děj se točí okolo fotografa Matěje a jeho modelky Věry, kterou jednoho dne osloví na ulici před Palladiem. Matěj je chlápek středního věku, pracuje v reklamce, nemá ženu a svůj volný čas tráví focením, které mu sice moc nejde, ale baví ho. S Věrou vytvoří dokonalou tvůrčí dvojici a jeho fotky začnou obdivovat lidé z celého světa díky (smyšlené) sociální síti Blickperson.
Děj má spád, kniha je krátká a nedá se od ní odtrhnout. Zhltla jsem ji za dva (pracovní) dny. Je těžké ji hodnotit a zároveň neprozradit nic ze zápletky. Řekněme tedy, že atmosféra a některé scény jsou velmi "urbanovské", tedy podivné, trochu ujeté, ale zase ne úplně neuvěřitelné. Ústředním motivem je dilema mezi uspokojením z tvůrčí práce a z lásky.
Témat je tu ale více. Mě se nejvíce dotklo "tvoření a sdílení". Každý amatér může svoje fotky/výrobky/povídky sdílet na internetu (jako já!) a i když si říká, že o slávu mu nejde, tak možná někde hluboko uvnitř po ní touží. A když přijde, nemůže se odtrhnout od komentářů, sleduje stoupající čísla o počtu sdílení a sledujících. Zároveň se musí vyrovnávat s negativními (a často anonymními) komentáři. Bohužel, přišlo mi, že kniha se o toto (a další) téma pouze otřela. Závěr sice nabízí jasný názor na to, čemu dát přednost, ale mě to nějak neuspokojilo.
Urban čerpal z vlastní zkušenosti s focením, kterému asi v poslední době propadl? Mě focení nebaví, o fotografech si nemyslím nic pěkného (předsudky, já vím), takže dotažené detaily z tohoto prostředí mě neoslovily. Vedle toho jsem si nemohla nevšimnout dvou přešlapů v ději. Prvním byla Věřina nemoc, která dává tušit nějakou skrytou "vadu", podobnou dívkám v předchozích románech, ale nakonec vyjde úplně naprázdno. Druhým je Věřina neschopnost fotit s jiným fotografem, která se ale nakonec vytratí, bez jakéhokoliv důvodu.
Někde jsem slyšela, že každá druhá kniha od Miloše Urbana je špatná. Když procházím historii jeho tvorby, musím se s tímto tvrzením ztotožnit. Lord Mord byl brilantní, Boletus arcanus se nedal číst. Praga Piccola mě okouzlila, Přišla z moře zklamala. Urbo Kune úspěšně navázalo na první temné a záhadné romány, Závěrka spadla mezi průměr.
Závěrečné hodnocení:
rozhodla jsem se, že si dám "kombo oblíbenců". Po Robbinsově Tibetském broskvovém koláči jsem okamžitě začala číst (spíš hltat) nový román od Miloše Urbana Závěrka. A stejně jako Koláč, ani Závěrka nepatří k tomu, co bych doporučila přátelům.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Děj má spád, kniha je krátká a nedá se od ní odtrhnout. Zhltla jsem ji za dva (pracovní) dny. Je těžké ji hodnotit a zároveň neprozradit nic ze zápletky. Řekněme tedy, že atmosféra a některé scény jsou velmi "urbanovské", tedy podivné, trochu ujeté, ale zase ne úplně neuvěřitelné. Ústředním motivem je dilema mezi uspokojením z tvůrčí práce a z lásky.
Témat je tu ale více. Mě se nejvíce dotklo "tvoření a sdílení". Každý amatér může svoje fotky/výrobky/povídky sdílet na internetu (jako já!) a i když si říká, že o slávu mu nejde, tak možná někde hluboko uvnitř po ní touží. A když přijde, nemůže se odtrhnout od komentářů, sleduje stoupající čísla o počtu sdílení a sledujících. Zároveň se musí vyrovnávat s negativními (a často anonymními) komentáři. Bohužel, přišlo mi, že kniha se o toto (a další) téma pouze otřela. Závěr sice nabízí jasný názor na to, čemu dát přednost, ale mě to nějak neuspokojilo.
Urban čerpal z vlastní zkušenosti s focením, kterému asi v poslední době propadl? Mě focení nebaví, o fotografech si nemyslím nic pěkného (předsudky, já vím), takže dotažené detaily z tohoto prostředí mě neoslovily. Vedle toho jsem si nemohla nevšimnout dvou přešlapů v ději. Prvním byla Věřina nemoc, která dává tušit nějakou skrytou "vadu", podobnou dívkám v předchozích románech, ale nakonec vyjde úplně naprázdno. Druhým je Věřina neschopnost fotit s jiným fotografem, která se ale nakonec vytratí, bez jakéhokoliv důvodu.
Někde jsem slyšela, že každá druhá kniha od Miloše Urbana je špatná. Když procházím historii jeho tvorby, musím se s tímto tvrzením ztotožnit. Lord Mord byl brilantní, Boletus arcanus se nedal číst. Praga Piccola mě okouzlila, Přišla z moře zklamala. Urbo Kune úspěšně navázalo na první temné a záhadné romány, Závěrka spadla mezi průměr.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat