Milý čtenářský deníčku,
doufám, že letos se rčení "jak na Nový rok, tak po celý rok" nevyplní, protože jsem ve skluzu zase asi osm knih. A navíc jsem si myslela, že v dalším roce trochu pozměním tvojí formu, ale nějak jsem zatím nedomyslela jak. To by se ale stejně týkalo až knih dočtených v tomto roce, tak uvidíme. Snad se probojuji zpozděním rychleji než hlemýždím tempem.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Tuhle knihu doporučoval na Instagramu Book's calling a já jsem jí věnovala mojí sestře k Vánocům. Vím, že by se to nemělo, ale nemohla jsem odolat a před zabalením jsem ji přečetla.
Zásadní se mi zdá vizuální stránka knížky. Jednoduché, ale působivé ilustrace mě naprosto okouzlily. Naproti tomu s poselstvím příběhu nemůžu tak docela souhlasit, hlemýžďův svět mi přišel až moc zenový. Na druhou stranu jeho cesta, jak k němu dospěl, popisuje několik historek, které velmi výstižně vykreslují naše každodenní útrapy, které vznikají jen tím, že pořád chceme víc a lépe.
Utkvěl mi třeba zápas hlemýždě se schránkou po mrtvém broukovi, při kterém se náš měkkýš vážně zraní a vlastně úplně zbytečně, protože mrtvý brouk žádné nebezpečí, ale ani žádnou výzvu, nepředstavoval.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat