Milý čtenářský deníčku,
pokud člověk nechce číst českou nebo anglickou literaturu, překvapivě často skončí v Izraeli. Četla jsem toho už docela dost, ale A bylo jitro je rozhodně první kniha z pohledu izraeleského Araba. Nepřišla mi úplně nejčtivější, ale po obsahové stránce se mi zdá skvělá.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: S třesoucím se tělem, zakrytým jen širokými bílými spodky, kráčí druhý dělník po prknech a nese bílou vlajku. Snaží se přejít na druhou stranu, krok po kroku, pomalu, klekne si na kolena a pokusí se plazit přes mrtvolu prvního dělníka, kterého zastřelili. Znovu se ozve střelba. Druhý dělník se nehýbe, leží na druhově mrtvole.
Nejhorší scéna: Když se sousedi vrhnou na vypravěčovu rodinu, protože vidí, že má umělé mléko pro kojence. Vyplení jim dva domy a seberou z nich všechno jídlo. Už dříve jim navíc ukradli vodu.
Zajímavost o autorovi: Sám je izraelský Arab a novinář. Přesto že jeho mateřštinou je arabština, píše hebrejsky. V roce 2014 emigroval do Spojených států se slovy, že se do Izraele nikdy nevrátí, protože nemůže vystát rasismus Židů vůči Arabům.
Zásadní myšlenka: Mírové smlouvy neberou ohledy na místní. Možná nemůžou, ale rozhodně nechtějí.
Něco pro mě nového: Celkové vylíčení pozice izraelských Arabů, o kterých jsem do teď měla jen velmi málo informací. Sice jsem četla knihu Černá vdova, ale tam jsem jejich postavení nechápala jako celospolečenský problém, spíš důsledek chování hlavních hrdinů.
Můj názor: Ze začátku jsem se mi nedařilo se začíst a vadily mi neustále odbočky do minulosti. V druhé polovině ale začaly skládat komplexní obrázek společnosti izraelských Arabů. Ke konci jsem se nemohla odtrhnout a doufala jsem, že se uvěznění obyvatelé brzy vrátí k běžnému životu a jejich utrpení skončí. Bez následků to bohužel nebylo.
Podobné knihy: Černá vdova (Yasmina Khadra), Nebudu nenávidět (Izzeldin Abuelaish), Dům u měšity (Kader Abdolah)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat