středa 24. února 2021

Jakuba Katalpa - Doupě

Milý čtenářský deníčku,

od Katalpy jsem četla skvělé Němce, ale na Zuzanin dech se nechystám, na další knihu o holokaustu nemám náladu. Mezi nimi vyšlo ještě Doupě, ke kterému jsem se dostala až teď a které, bohužel, kvality dvou svých sester nedosahuje.

zdroj: goodreads.com

Citát: V hobbymarketu na okraji Prahy si jí nikdo nevšímá. Mohla by tu zůstat do večera, ohmatávat zboží vystavené v policích a nikomu by to nepřipadalo podivné. Kromě ní. Zvláštní osamocenost, kterou generuje dav, Květu skličuje. (V dnešním kontextu úplná sci-fi scéna)

Nejhorší scéna: Celá linka o umírající Akiko byla děsivá.

Zajímavost o knize: Prvotním podnětem k doupěti byla návštěva panelákových sklepů.

Zásadní myšlenka: Míjení mezi nejbližšími lidmi, osamělost a různé způsoby, jak se s ní vyrovnat. Ten Květin nakonec možná funguje, ale stejně jako ostatní působí zvláštně a vypadají jako nějaké pomocné úniky před neúprosnou realitou.

Můj názor: Nejdřív jsem se nemohla začíst, vadilo mi nepravidelné střídání kapitol. V druhé půlce knihy už jsem si ke každé lince našla cestu a autorka upustila od stylistických kudrlin a vyprávění bylo přímočařejší. Jenže v podstatě žádný z hrdinů mi nepřirostl k srdci, kombinace mi přišla zvláštní, a já nevím, taková nesympatická. Nebylo to špatné, ale vlastně si neumím představit, že bych tuhle knihu komukoliv doporučila.

Podobné knihy: Anežka (Viktorie Hanišová), Pod sněhem (Petra Soukupová)

Hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat