sobota 20. března 2021

Tošikazu Kawaguči - Než vystydne káva

Milý čtenářský deníčku,

na tuhle knihu jsem opakovaně narážela na sociálních sítích a vzhledem k tomu, že mě zaujal jak děj, tak také zapadala do mého plánu číst více zahraničních neanglických autorů, skončila na mém seznamu k přečtení. Bohužel, strašně mě zklamala a popravdě pořád nechápu, čím si získala tolik fanoušků.

zdroj: goodreads.com


Citát: V tomto období těhotenství ženy navíc často trápí návaly horka a kvůli hormonům vylučovaným při formování placenty se potýkají s malátností, silnou ospalostí a podobnými nepříjemnými stavy. Typická je i náladovost. Jsou chvíle, kdy vás rozzlobí kdejaká maličkost nebo kdy se cítíte na dně. A také k tomuto období patří změna chutí. Avšak Kei si nikdy ani slůvkem nepostěžovala, jak je to pro ni náročné. (Ten popis je tak strašně chlapský, až se mi z toho chce brečet. Změna oslovení čtenáře je fakt divná, myslim, že tohle měla překladatelka učesat. A celé je to úvod jen aby vypravěč řekl, že si hrdinka nestěžuje, to je prostě dno.)

Nejlepší scéna: Když manžel v minulosti prosí svou ženu, která pracuje jako zdravotní sestra, aby se k němu pořád chovala jako k manželovi a ne jen jako k pacientovi. To mi přišlo krásné, a zároveň docela nečekané přání.

Nejhorší scéna: Když je Hirai najednou spokojená jako provozní hotelu svých rodičů, přestože se této práci snažila mnoho let vyhnout. Vůbec jsem to té postavě nevěřila.

Zajímavost o knize: Původně vznikla jako divadelní hra, později ji autor přepsal do románu. Na výsledku je bohužel pořád původní forma hrozně vidět.

Zajímavost o autorovi: Živí se jako dramatik, režisér a také divadelní producent.

Zásadní myšlenka: Minulost nemůžeme změnit, ale když pochopíme, co se v minulosti přesně stalo, může to změnit náš přístup k budoucnosti.

Můj názor: Po pár prvních stranách jsem si musela vyhledat nějaký další překlad, protože mi přišlo, že se to skoro nedá číst. Bohužel jsem nenašla ukázku slovenského, jen anglického, a ten hodně odpovídal tomu českému. Stejně se nemůžu zbavit pocitu, že český překlad drhne a nedokázal možná přirozenou japonštinu převést do přirozené češtiny. Nebo je i japonský originál děsný a překladatelka se snažila zůstat autentická.

Pokud mám hodnotit jen příběh, tak ani tady nemám moc důvodů k radosti. Předně, pokud se autor pustí do cestování časem, stvoří mu docela dost pravidel, tak mě fakt naštve, když popíše podobné situace úplně jinou logikou. Myslím tím, že návštěvníci z budoucnosti jednou v kavárně vidět jsou a podruhé ne. A vůbec neřeší setkání současného a budoucího já. Já tyhle nelogičnosti v magických rozšířeních našeho světa prostě nesnáším.

Vadily mi postavy, všechny se mi zdály papírové, schematické, nevěrohodné. Jejich pohnutky nedávaly smysl. Nakonec se cesta do minulosti vždycky nějak vyplatila, ale její původní motivace se mi často moc nezdála. A popisy jejich pocitů byly kostrbaté a občas si dvě po sobě jdoucí věty v podstatě protiřečily. Navíc se jejich charakeristiky v textu často opakovaly, jakoby si je čtenář nebyl schopen z minulé kapitoly pamatovat.

Jediné plus vidím v tom, co jsem shrnula do zásadní myšlenky. Tenhle nápad stojí za zpracování, věřím, že na divadle to všechno skvěle fungovalo, ale jako román to u mě rozhodně neobstálo.

Podobné knihy: Afterdark (Haruki Murakami), Losos v kaluži (Markéta Lukášková)

Hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat