Honza Vojtko - Vztahy a mýty

Milý čtenářský deníčku,

na Honzu Vojtka jsem narazila někdy vloni a hned jsem si ho zamilovala. Všechna jeho vystoupení nebo podcasty mají výborný obsah a jsou často i opravdu zábavné. V knížce nebylo skoro nic, co bych od něj už neslyšela dřív, ale čtení mě rozhodně bavilo a v tomhle ohledu není nikdy dost opakování, mám pocit, že vždycky si z toho vezmu něco jiného.

zdroj: goodreads.com

Citát: Aby se nebavili o politice. O klimatických změnách. O Zemanovi. O Babišovi. O Trumpovi. O uprchlících. O buzerantech. O transkách. O matkách kojících na veřejnosti. O menstruaci. O toxické maskulinitě. Prostě se o tom nebavte! Neotravujte mě! Neobtěžujte mě! Já se chci mít dobře! Mám na to právo! (Tenhle citát jsem si vypsala ani ne tak po jeho psychologický obsah, ale spíš jako roztomilý výčet toho, co aktuálně hýbe českou společností)

Problém je v tom, že tolerance vytváří tzv. korupční prostředí. V čem že je ta korupce? V tom, co jsem popsal výše. Když já tobě něco toleruji, zákonitě očekávám, že až dojde na mě, budeš tolerovat ty mě. Bez diskusí. Prostě mě toleruj! Musíš, protože já tebe toleroval. (Tolerance versus Respekt je určitě podle autora jedno z nejdůležitějších témat ve vztazích)

Třeba jste začali být ve vztahu moc spokojení. Což není tak moc pozitivní. Spokojení lidé se neradi mentálně hýbou. Mají strach, že když se pohnou, něco se stane, něco se rozbije a něco se v jejich životě změní. (A tohle je něco přesně na mě, jsem spokojená a jakékoliv změny mě opravdu znervózňují a musím se velmi snažit, abych k nim nepřistupovala negativně)

Nejlepší scéna: Bavil mě příběh nervózní paní, ze které nakonec vypadlo, že má dva milence. Jednoho teda nakonec pustila, ale s druhým se tak nějak omylem seznámil i její manžel a všichni dohromady zjistili, že spolu mohou fungovat.

Nejhorší scéna: Jedna kapitola se jmenovala "První láska je ta pravá" a poukazuje se v ní na to, že na minulé vztahy se může po čase hledět trochu přes růžové brýle a srovnávání s aktuálním vztahem není úplně nestranné. Proti tomu vůbec nic nemám, ale nějak mi tam vzhledem ke zvolenému názvu kapitoly chyběla poznámka, že první láska klidně může být ta, která vydrží celý život a je to úplně v pořádku. Protože já to tak (aspoň zatím, po 15  letech a dvou malých dětech) mám.

Zajímavost o knize: V roce 2020 měl Honza Vojtko letní sérii Vztahy a mýty v rámci podcastu Deníku N, která se do značné míry překrývá s knihou. Mě bavilo obojí, knihu jsem četla později.

Zásadní myšlenka: Partnerský vztah je dřina, ale odměna za to rozhodně stojí.

Něco pro mě nového: Zaujal mě popis lidí, kteří zůstávají sami, protože chtějí. Autor píše, že takový člověk musí mít hezký vztah hlavně sám se sebou, mít se rád. Pokud to platí, opravdu mu může být samotnému dobře a jeho singlovství není jen póza z nouze.

Můj názor: Opravdu oceňuji, že každá kapitola kromě teorie nabídla i příběh z terapeutovny, protože mě se díky nim uloží právě přečtená fakta snadněji do hlavy. Protože mám autora naposlouchaného z různých rozhovorů, celou dobu mi zněl v hlavě jeho hlas a hovorový styl knihy mi přišel úplně přirozený. Audio kniha musí být skvělá, autor ji načetl sám. Jediné, co mě párkrát zatahalo za oči, je jeho řečnická otázka "Kam tím mířím?", štve mě i v jeho mluveném projevu (aspoň v některých rozhovorech ji opakoval snad pořád) a v knize se mi zdála vyloženě na pěst. A druhá výtka směřuje opět na jednu konkrétní drobnost, na rozchody. Nevšimla jsem si, že by v kapitole věnované jim zmínil děti. Protože ty naprosto zásadně ovlivňují rozhodování, jestli zůstat nebo jít. Stálo by podle mě za to trochu rozebrat, jak to vůči nim udělat správně, a dát naději, že rozchod rodičů nemusí být nutně celoživotní trauma. Prý autor chystá druhou knihu, tak doufám, že tentokrát to v ní zazní!

Hodnocení: