Milý čtenářský deníčku,
a je to tady. Jablkem jsem dočetla celé dílo Michela Fabera. Samozřejmě, že z románu Pod kůží, který jsem četla tak před patnácti lety, ani z povídek Farenheitova dvojčata a Někdy prostě prší, které jsem také přelouskala v podobné době, si skoro nic nepamatuju, takže si je klidně můžu dát znova, ale to já nikdy nedělám. (Pozor! Nakonec jsem zjistila, že Faber nakonec přeci jen napsal ještě jeden román, i když tvrdil, že se k tomu nechystá. D: A Tale of Two Worlds je fantasy román z kategorie young adult. Jsem opravdu zvědavá, jestli ho Viktor Janiš někdy brzo přeloží a Argo? vydá. UPDATE: Ptala jsem se Arga a ano, chystají její vydání, hurá!)
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Ech, a možná jsem obraz svého otce zkreslil, když jsem ho přirovnal ke psu. Nechci tím naznačovat, že se netěšil žádné autoritě. Byl to koneckonců muž a v té éře patřil svět mužům.
Nejlepší scéna: Reakce Sofie, když navštíví dům, ve kterém jako malá bydlela.
Nejhorší scéna: Celá povídka Clara a Krysí muž je prostě nechutná. A zároveň také skvělá, fascinující a rozhodně si jí budu pamatovat ještě dlouho.
Zajímavost o knize: V úvodu autor popisuje, jak ho k napsání postrčily ohlasy čtenářů na Kvítek a jak zjistil, že některé postavy z něj ještě potřebují něco říct.
Zajímavost o autorovi: Zásadní vliv na jeho psaní měla jeho žena Eva, která ho přesvědčila, aby svoje povídky poslal do několika soutěží. Vítězství v nich pak nastartovalo jeho spisovatelskou kariéru. Zásadně ovlivnila i konec Kvítku. A její smrt Fabera hodně zasáhla, napsal o tom sbírku básní Neskonalá.
Zásadní myšlenka: Kontrast mezi venkovní špínou a čistou duší. A naopak.
Můj názor: Myslím, že jsem povídky na první pokus četla hodně povrchně, vzpomínala jsem na postavy z románu a snažila se doplnit si jejich příběhy o nové skutečnosti z povídek. Připadalo mi, že bez znalosti Kvítku si čtenář nemůže vyprávění vůbec užít.
Když se k nim teď při psaní tohohle zápisku vracím, vidím, že jsem vůbec neocenila jejich hloubku. Třeba právě titulní Jablko skvěle zobrazuje základní charakteristiky Sugar, kterou samozřejmě dobře znám z Kvítku, ale tady je její osoba vylíčena na malém prostoru, přímočaře a přesně. Povídka je navíc výborně vypointovaná a obraz jablka tentokrát nevystihuje nevinnost, ale naopak špínu zapadlé londýnské ulice a stává se nástrojem, jak bojovat proti pokrytectví ze strany privilegovaných, ale hlavně protestem proti manipulaci s dětmi.
Podobné knihy: Předběžné varování (Neil Gaiman)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat