06/03/2022

Pavol Rankov - Legenda o jazyku: Nepomucký 1972

Milý čtenářský deníčku,

o téhle knížce před pár lety, když vyšla, všichni básnili. Těšila jsem se, až na mě vyjde v knihovně, ale nakonec jsem byla trochu zklamaná. Nevím, co na ní všichni viděli.

zdroj: goodreads.com

Citát: Tomáš dopil zbytek čaje a s hlasitým cinknutím položil sklenici na talířek. ,„Jdu do knihovny. Jde někdo se mnou?“
„Taky tam musím," přidala se okamžitě Táňa.
Martin a Klára si vyměnili potutelné úsměvy.
„Co se tak tváříte?" bránil se Tomáš. ,„Jdeme ve vší počestnosti studovat. Žádné přikázání porušovat nebudeme.
„Tak to se vám tam potom ani nevyplatí chodit," propustil je mávnutím ruky Martin.

Nejlepší scéna: Bavil mě popis menzy v Opletalově ulici. Vypadá to tam pořád stejně.

Nejhorší scéna: Fakt mě nebavily scény, kdy jdou na most koukat na sochu Jana Nepomuckýho, a vůbec celé to pátrání po téhle historii mi přišlo nudné.

Zásadní myšlenka: Trp jako hrdina a víra tvá tě spasí. Nebo taky ne.

Něco pro mě nového: Asi jsem si neuvědomovala, jak drsná byla StB i v době normalizace. Tak nějak jsem doufala, že je to po padesátých letech trochu přešlo.

Můj názor: Myslim, že je to skvělá kniha pro překlad. Zajímavý příběh, reálie jak ze středověku, tak z doby normalizace. Ale mě jako Češku s nevelkým zájmem o obě období to moc nezaujalo. Navíc ti hlavní hrdinové neměli žádný vnitřní život, nejzajímavější byl nakonec popis estébáka, který se je snažil chytit. Autor prokládá hlavní dějovou linku ještě kapitolami o tetičce, už z první kapitoly je jasné, že jde o Táňu, čímž dost vyspoiluje zbytek knihy. Sice pěkně ilustruje, jak moc jí zážitek z mládí traumatizoval, ale mě stejně připadala celá tahle rovina příběhu navíc.

Podobné knihy: Pražské jaro (Simon Mawer)

Hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat