Lidmila Kábrtová - Místa ve tmě

Milý čtenářský deníčku,

Koho vypijou lišky mě nadchlo proto jsem zprvu byla z Míst ve tmě trochu zklamaná. Ale čím déle jsem je četla a čím více o nich přemýšlím, tím lepší mi přijdou.

zdroj: goodreads.com

Citát: Ten rok už jsme za babičkou nepřijeli. A potom už taky ne, protože hned to další jaro umřela. Ale to jsem se dozvěděla až za spoustu let. Byla to tátova máma a táta za námi do města, kam jsme se od něj s mámou odstěhovaly, nejezdil. Ani za mnou nejezdil. Ani na narozeniny. Takže mi to neměl kdo říct.

Nejlepší scéna: Nejvíc mi utkvěla povídka o klukovi, který umí zastavoval výtah a v něm pak má sex se svými letními flirty. Hlavní hrdinka to snad rok nebo dva každé léto poslouchá, touží se do výtahu s ním dostat, ale když se jí to konečně povede, dopadne to tak, než jak si představovala.

Nejhorší scéna: Asi nejobyčejnější mi přišel příběh o chlápkovi, který na stejné romantické místo vezme dvě ženy po sobě, při čemž ta první to zjistí. Asi jsem zatím byla vždy na místě té druhé.

Zajímavost o knize: Původně na obálce mělo být červené, červavé jablko. Pak ale přes instagram sehnalo nakladatelství tašku autentických sklenáčů, tedy odrůdy, kterou autorka zmiňuje minimálně ve dvou povídkách.

Zajímavost o autorovi: Již dlouho pracuje v oddělení komunikace na ČVUT. Práce s texty o technice ji nutí pečlivě ověřovat i všechny odborné detaily, které použije v povídkách.

Zásadní myšlenka: Vnitřní peklo a nejistoty vůbec nemusí být navenek vidět. Ženy jako potlučená letní jablka.

Něco pro mě nového: Osobně jsem se dovedla ztotožnit asi s tisícem různých pocitů a situací vylíčených v knize, překvapilo mě, jak univerzální v tom případě musí být.

Můj názor: Nejdřív jsem si říkala, že čtu nějakou červenou knihovnu, společenský román, že je to trochu plytké. Jenže pak přicházely neuvěřitelně přesné detaily, traumata, která ovlivní na celý život. Třeba pohled na tabuly odjezdů a podvědomé hledání cílové stanice, ze které pochází muž, kterého hrdinka miluje. Nebo návštěva kostela, ve které jakoby kněz mluvil jen k hlavní hrdince, jen ona si najde v jeho kázání zprávu, díky níž se jí povede vymanit z beznadějného manželství.

V souvislosti s jablky si vždycky vybavím film Rebelové. Tereza si tam do deníčku kreslí a pak přeškrtává tenhle tradiční symbol panenství. Myslím, že bylo načase se od této mladistvé představy posunout k potlučeným letňákům a prozkoumat bolest, kterou v sobě nosí ženy, které o panenství přišly už dávno.

Nechci být úplně nekritická. Zvlášť vzájemné propojení povídek mi občas přišlo trochu násilné, jinde jsem si ho ani nevšimla. Když pominu kněze, nevybavuju jedinou další mužskou postavu, která by byla něčím víc než panákem v kulisách ženského příběhu. To je ale v povídkách obecně naprosto legální tvůrčí strategie. Každopádně celkový dojem z knížky mám víc než pozitivní a těším se, až si někdy přečtu její poslední povídkový román Čekání na spoušť.

Podobné knihy: Sítě (Petra dvořáková), Padaná letní jablka (Dora Čechova)

Hodnocení: