Julian Barnes - Elizabeth Finch

Milý čtenářský deníčku,

knížku Elizabeth Finch jsem si koupila na služebce v Anglii krátce potom, co vyšla. Překvapilo mě, jak rychle ji nakonec přeložili do češtiny a říkala jsem si, že si ji už opravdu musím přečíst, abych aspoň trochu předběhla ostatní tuzemské čtenáře.

zdroj: goodreads.com

Citát: 1) I've often puzzled over the relationship between men and women. (Men and men to a lesser degree, women and women hardly at all: the latter pairing seems obvious and sensible, not just as a matter of taste, but of necessity, given how the world has been fucked up by men.)

2) And what category did my love for EF fall into? Well, I'd say that it was Romantic-Stoic, which was appropriate. And say did I love her more than either of my wives? Put it this way: part of love is being surprised by the person you love, even if you know them deeply and well. It's a sign that love is alive. Inertia kills love - and not just sexual love; all kinds of love.

Nejlepší scéna: Bavil mě příběh císaře Juliana a autorovy úvahy o tom, co by se stalo, kdyby nakonec jeho ústup od křesťanství uspěl napříč celou tehdejší Římskou říší. Nebyla by žádná renesance, žádné osvícenství, protože křesťanství by nezastavilo rozvoj antické vědy a umění.

Nejhorší scéna: Úvodní popisy hodin s EF. Moc jsem jim nerozuměla a nechápala jsem, co že to vlastně chce EF studentům předat.

Zajímavost o knize: Hlavní postava je částečně založena na Barnesově známé Anitě Brooknerové, spisovatelce, laureátce Bookerovy ceny a kunsthistoričce.

Zásadní myšlenka: Interpretovat život starověkého císaře je možná jednodušší než snažit se popsat tajemný život člověka, kterého jste znali dvacet let.

Něco pro mě nového: Postava Juliana Apostata, vůbec jsem si nepamatovala, že někdo takový v antickém Římě vládnul.

Můj názor: Musím říct, že angličtina v tomto případě byla zásadní překážkou. Barnesova slovní zásoba je hodně bohatá a téma náročné. I proto se mi asi nejvíc líbila střední část o císařovi, které jsem rozuměla docela dobře, kdežto u rámujícího příběhu mi asi unikaly nuance, které by celé dílo udržely pohromadě.

Celkově jsem si ale knihu užila, Barnesův styl, ve kterém propojuje esej a běžné vyprávění, mě baví, a i tentokrát jsem si vypsala spoustu citátů a trefných pozorování o lidském životě a vztazích.

Myslím, že někdy v budoucnu se ke knize vrátím v češtině, abych si jí znovu užila a pochopila, co mi při prvním čtení uniklo.

Podobné knihy: Roviny života (Julian Barnes), Loutkář (Jostein Gaarder)

Hodnocení: