Milý čtenářský deníčku,
na Neuromancera jsem narazila v nějakém článku o umělé inteligenci, kde ho zmiňovali v souvislosti s tím, jak by mezi sebou mohly dva počítačové mozky interagovat/bojovat. Téma mě hodně zaujalo, bohužel, zpracování spíš zklamalo.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: „Brácho, teda tohle je pěkně hustej kousek softwaru. Nejvostřejší od tý doby, co vymysleli krájenej chleba. Tahle zatracená věcička je neviditelná. Zrovna teďko sem si pučil dvacet vteřin na tý malý růžový krabici čtyři skoky nalevo od ledu T-A.; mrknout se, jak vypadáme. Nevypadáme. Nejsme tam.
Nejlepší scéna: Když Molly i přes svá zranění úspěšně dokončí misi. Asi jako jediný pozitivum na celý knížce byla silná, ženská hrdinka (z roku 1984!).
Nejhorší scéna: Závěr, ve kterém mělo dojít k souboji, ale myslím, že spíš vyšuměl do ztracena.
Zajímavost o knize: Vyhrála všechny tři nejvýznamnější sci-fi ceny a stala se dílem, které definovalo žánr kyberpunku.
Zásadní myšlenka: Má smysl omezovat umělou inteligenci nějakými předpisy? Dřív nebo později si cestu k jejich obejití najde sama.
Něco pro mě nového: Kyberpunk nepatří k mým oblíbeným žánrům, takže všechno z něj pro mě bylo hodně nové. A moc mě to neoslovilo.
Můj názor: Všude vychvalují, jak má knížka nabitý děj a že se nedá odložit. Mně teda přišlo, že trvá věčnost, než se tam něco stane, děj je navíc šíleně nepřehledný a já často nevěděla, co se odehrává ve skutečnosti a co ve virtuálu. Nechápala jsem, čím se vyznačují dvě hlavní umělé inteligence a jestli se spolu chystají bojovat nebo spolupracovat. Všechno mi připadalo hrozně zamotané a nejasné.
Na druhou stranu je úžasné, že takovou knihu někdo napsal už před čtyřiceti lety. Spousta jeho vizí se vyplnila a v dnešní době nástupu umělé inteligence určitě dostává další rozměr. Zároveň bych ale řekla, že zrovna v tomhle ohledu zatím neříká nic, co by v dnešním kontextu poukazovalo na nějaké skryté hrozby (to, že ChatGPT umí napsat mail a programovat skoro líp než já neznamená, že má vůli, vědomí a nějaký cíl, který určuje jeho chování).
Ráda si na svém intelektuální seznamu odškrtnu další kultovní položku, ale zároveň vím, že do podobných knih už se pouštět nebudu, protože mě prostě nebaví.
Podobné knihy: Dvě místa na slunci (Becky Chambersová), Klára a slunce (Kazuo Ishiguro) Stroje jako já (Ian McEwan), Projekt Gilgameš (Štěpán Kučera), Ready Player One (Ernest Cline)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat