John Banville - Moře

Milý čtenářský deníčku,

rozhodla jsem se načíst si autory, jejichž knihy se často objevovaly v nominacích na Bookerovu cenu nebo ji i přímo vyhráli. Jedním z nich je i Banville a jeho Moře, za které získal zmíněnou cenu v roce 2005.

zdroj: databazeknih.cz

Citát: Z rádia paní Promenádové se linula nějaká píseň a Chloe si nepřítomně pobrukovala její malátnou melodii. Písně byly tehdy náramně důležité, samé lkaní z touhy a rozchodu, šišlavá podstata toho, co jsme považovali za lásku.

Nejlepší scéna: Závěrečné líčení manželčiny smrti.

Nejhorší scéna: Celá střední část, ve které popisuje, co se dělo o prázdninách. Nebavilo mě to a vlastně nemám pocit, že to jakkoliv přispívalo k hlavní dějové linii.

Zajímavost o knize: Třináctá autorova kniha, získal za ní Bookerovu cenu v roce 2005 (mezi další nominované patřili třeba Ishiguro nebo Barnes).

Zajímavost o autorovi: Je často zmiňován jako kandidát na Nobelovu cenu za literaturu. Jednou mu prý někdo volal, že cenu získá, ale pak ji dostal někdo jiný.

Zásadní myšlenka: Smrt nás vždycky poznamená.

Můj názor: Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy nějak začetla. Vůbec jsem nechápala, proč bych se měla starat o osud nějakého staršího chlápka, který se vrací na místo, kde jako dítě trávil prázdniny. Jasně, dalo se předpokládat, že děj spěje k nějaké tragédii, ale to neznamenalo, že mě to zajímá.

Víc jsem se do knihy začetla až později, když se vypravěčovo mladé já konečně skamarádilo Graceovými a hlavně když se víc začal vracet k životu a nemoci své ženy.

Závěrečné propletení dvou smrtí a určitý záchvat šílenství, které vyvolalo v mysli hlavního hrdiny, sice dalo celému románu jakési vyústění, ale já osobně si vůbec nejsem jistá, o čem vlastně autor psal. Očekávám, že k lidem s jiným životním příběhem román mluví jasněji, mně zůstal jeho smysl zatím skrytý.

Podobné knihy: Začátek na řadu způsobů (Jon McGregor), Zeptej se táty (Jan Balabán)

Hodnocení: