Milý čtenářský deníčku,
druhou knížkou, kterou jsem letos přečetla, se stal Příběh služebnice od Margaret Atwoodové.
Jak už víš, antiutopie patří k mým oblíbeným žánrům, takže jsem se na tuhle knížku moc těšila. Nezklamala!
Hlavní hrdinka patří do "kasty" služebnic, tedy žen, které jsou přiděleny do bohatých rodin, aby jim rodili děti. Většina populace je v důsledku chemických a nukleárních katastrof neplodná, takže jde sice o důležitou, ale i tak v podstatě otrockou pozici.
Nejvíc jsem hrdinku litovala proto, že zažila společnost, v jaké žijeme teď. Ženy byly v podstatě rovnoprávné, mohly pracovat a vůbec řídit svůj život. I přes intenzivní program vymývání mozku si na svou minulost hrdinka pamatuje. Sice vypadá, že je se svou současnou rolí docela smířená, ale stejně mi jí bylo líto.
Další děsivou epizodou byl den, kdy hlavní hrdinka přišla o všechna svá práva, na která je každá žena v západním světě zvyklá. Ráno si šla koupit cigarety, ale kreditka nefungovala. Pak přišla do práce a šéf jí i všem kolegyním řekl, že jsou propuštěny a mají se okamžitě sbalit a jít domů. Deníčku, představ si, že by se ti něco takového stalo? Musím se ti přiznat, já bych se zachovala jako ona. Zůstala bych doma a vyděšeně sledovala televizi. Na demonstraci bych se bála, aby se nepomstili mé rodině.
Jedinou slabší stránkou Příběhu služebnice byl právě příběh. Nebyl moc překvapivý a v zásadě se podobal mnohým dalším antiutopiím, které jsem četla. Dobře se četl, udržoval napětí, nicméně většinou sloužil jen jako berlička k popsání této smyšlené společnosti.
Závěrečné hodnocení:
druhou knížkou, kterou jsem letos přečetla, se stal Příběh služebnice od Margaret Atwoodové.
 |
| Zdroj: databazeknih.cz |
Jak už víš, antiutopie patří k mým oblíbeným žánrům, takže jsem se na tuhle knížku moc těšila. Nezklamala!
Hlavní hrdinka patří do "kasty" služebnic, tedy žen, které jsou přiděleny do bohatých rodin, aby jim rodili děti. Většina populace je v důsledku chemických a nukleárních katastrof neplodná, takže jde sice o důležitou, ale i tak v podstatě otrockou pozici.
Nejvíc jsem hrdinku litovala proto, že zažila společnost, v jaké žijeme teď. Ženy byly v podstatě rovnoprávné, mohly pracovat a vůbec řídit svůj život. I přes intenzivní program vymývání mozku si na svou minulost hrdinka pamatuje. Sice vypadá, že je se svou současnou rolí docela smířená, ale stejně mi jí bylo líto.
Další děsivou epizodou byl den, kdy hlavní hrdinka přišla o všechna svá práva, na která je každá žena v západním světě zvyklá. Ráno si šla koupit cigarety, ale kreditka nefungovala. Pak přišla do práce a šéf jí i všem kolegyním řekl, že jsou propuštěny a mají se okamžitě sbalit a jít domů. Deníčku, představ si, že by se ti něco takového stalo? Musím se ti přiznat, já bych se zachovala jako ona. Zůstala bych doma a vyděšeně sledovala televizi. Na demonstraci bych se bála, aby se nepomstili mé rodině.
Jedinou slabší stránkou Příběhu služebnice byl právě příběh. Nebyl moc překvapivý a v zásadě se podobal mnohým dalším antiutopiím, které jsem četla. Dobře se četl, udržoval napětí, nicméně většinou sloužil jen jako berlička k popsání této smyšlené společnosti.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat