Milý čtenářský deníčku,
další kniha od mého oblíbence Chabona nezklamala. Stylem se totiž blíží jeho nejslavnějším Úžasným dobrodružstvím Kavaliera a Claye, díky kterým jsem si ho zamilovala.
Michael Chabon se rozhodl vyprávět pravdivý příběh o svém děděckovi, až na situace, kdy se jeho vzpomínky s těmi dědečkovými neschodují nebo bylo potřeba je trochu pozměnit, aby v románu zapadly na správné místo. Autor sám vystupuje v knize jako vypravěč, který z dědečkových vyprávění na smrtelném loži, matčiných utajených vzpomínek a vlastních zážitků sestavuje dědečkův příběh. Jeho cílem ale není představit ho vlastní rodině, tu by možná některé skutečnosti až příliš šokovaly, ale spíš veřejnosti na příběhu blízkého příbuzného ilustrovat události, které tvořily dvacáté století.
Po obsahové i jazykové stránce se mi román moc líbil. Je pravda, že jsem ho četla docela dlouho a trochu se mi vlekl, ale důvodem bylo spíš množství stran a nedostatek času, než že by byl text nějak těžkopádný. Chabon si vybral dokonalý námět, příběh uvěřitelný, ale ne úplně obyčejný. Nepotřebuje prostředky magického realismu ani nějakou tragédii, ať už životní, přírodní nebo historickou. Vypráví prostě příběh muže, který je jako každý z nás svým způsobem unikátní, ale zároveň ničím výjimečný.
Nedám mu čtyři hvězdičky, protože mi vadil nesoulad mezi tím, že vypraveč se tváří, že jen sděluje dědečkovy zážitky, ale dodává do nich detaily a barvité metafory, které určitě nejsou od dědečka samotného. Je to ale pouze malicherný logický rozpor, který můj matfyzácký mozek není schopen překonat, kdokoliv jiný by ho asi přehlédl a rozhodně bych nechtěla, aby se kvůli němu Chabon snažil napsat něco obyčejným jazykem, kterým mluvíme všichni.
Závěrečné hodnocení:
další kniha od mého oblíbence Chabona nezklamala. Stylem se totiž blíží jeho nejslavnějším Úžasným dobrodružstvím Kavaliera a Claye, díky kterým jsem si ho zamilovala.
 |
| zdroj: kosmas.cz |
Po obsahové i jazykové stránce se mi román moc líbil. Je pravda, že jsem ho četla docela dlouho a trochu se mi vlekl, ale důvodem bylo spíš množství stran a nedostatek času, než že by byl text nějak těžkopádný. Chabon si vybral dokonalý námět, příběh uvěřitelný, ale ne úplně obyčejný. Nepotřebuje prostředky magického realismu ani nějakou tragédii, ať už životní, přírodní nebo historickou. Vypráví prostě příběh muže, který je jako každý z nás svým způsobem unikátní, ale zároveň ničím výjimečný.
Nedám mu čtyři hvězdičky, protože mi vadil nesoulad mezi tím, že vypraveč se tváří, že jen sděluje dědečkovy zážitky, ale dodává do nich detaily a barvité metafory, které určitě nejsou od dědečka samotného. Je to ale pouze malicherný logický rozpor, který můj matfyzácký mozek není schopen překonat, kdokoliv jiný by ho asi přehlédl a rozhodně bych nechtěla, aby se kvůli němu Chabon snažil napsat něco obyčejným jazykem, kterým mluvíme všichni.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat