Milý čtenářský deníčku,
musela jsem si spravit chuť, po příšerných Rozhovorech s přáteli jsem sáhla po prvotině Kazua Ishigury. Autora jsem poprvé zaznamenala už někdy v roce 2010, tedy dlouho před tím, než získal Nobelovu cenu a hned jsem si ho oblíbila. Ani jeho prvotina nezklamala.
Útlou knížečku s příběhem z poválečného Japonska napsal jako závěrečnou práci svého magisterského studia. Ihned upoutala nakladatele a posléze vyhrála i nějakou tu literární cenu. Říkala jsem si, že od ní nesmím čekat tolik, přeci jen je to jeho první román, ale Ishiguro se k psaní evidentně narodil a už jeho první kniha je dokonalá.
Hlavní hrdinka Ecuko reprezentuje generaci Ishigurových rodičů, kteří se na konci padesátých letech přestěhovali do Anglie. Zastupuje poválečnou mladou generaci, která se vyrovnává se změnou režimu, od vojensko-nacionalistického ke svobodnému. kapitalistickému. Autor většinu klíčových zvratů jen naznačí (sebevražda dcery, románek s americkým vojákem) a místo toho se soustředí na drobné události, které jsou ovlivněny těmi velkými. Tchán si například stěžuje na článek od bývalého spolužáka svého syna, ale čtenář se nikdy přesně nedozví, co se v něm píše.
Kouzlo nevyřčeného, japonská konverzační úspornost a naprostá neschopnost vytknout chybu druhému vypadá v ukecaném západním světě jako zjevení. A přece řekne vše podstatné, čtenář už z pár vět pozná, jak se Sačiko snaží nedat na sobě znát zoufalost své situace, jak se chce postarat sama o sebe a využít nabízené příležitosti. V jedné větě říká, že se její dcera musí přizpůsobit, v té další, že to všechno dělá hlavně pro ni. Tenhle vnitřní boj si umím velmi dobře představit.
Kniha se mi moc líbila, její jazyk, její délka, obsah příběhu, všechno do sebe dokonale zapadalo. Vlastně nevím, proč jí dávám jen čtyři hvězdičky, a ne pět. Asi jsem chtěla trochu víc od příběhové linie odehrávající se v sedmdesátých letech v Anglii, kdy hlavní hrdinku navštíví její dcera. Lépe rozpracovaný rozpor mezi dvěma následujícími generacemi, v čem je jiný a v čem naopak úplně stejný, ten mi tam trochu chyběl. Ale jinak dokonalost sama.
Závěrečné hodnocení:
musela jsem si spravit chuť, po příšerných Rozhovorech s přáteli jsem sáhla po prvotině Kazua Ishigury. Autora jsem poprvé zaznamenala už někdy v roce 2010, tedy dlouho před tím, než získal Nobelovu cenu a hned jsem si ho oblíbila. Ani jeho prvotina nezklamala.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Útlou knížečku s příběhem z poválečného Japonska napsal jako závěrečnou práci svého magisterského studia. Ihned upoutala nakladatele a posléze vyhrála i nějakou tu literární cenu. Říkala jsem si, že od ní nesmím čekat tolik, přeci jen je to jeho první román, ale Ishiguro se k psaní evidentně narodil a už jeho první kniha je dokonalá.
Hlavní hrdinka Ecuko reprezentuje generaci Ishigurových rodičů, kteří se na konci padesátých letech přestěhovali do Anglie. Zastupuje poválečnou mladou generaci, která se vyrovnává se změnou režimu, od vojensko-nacionalistického ke svobodnému. kapitalistickému. Autor většinu klíčových zvratů jen naznačí (sebevražda dcery, románek s americkým vojákem) a místo toho se soustředí na drobné události, které jsou ovlivněny těmi velkými. Tchán si například stěžuje na článek od bývalého spolužáka svého syna, ale čtenář se nikdy přesně nedozví, co se v něm píše.
Kouzlo nevyřčeného, japonská konverzační úspornost a naprostá neschopnost vytknout chybu druhému vypadá v ukecaném západním světě jako zjevení. A přece řekne vše podstatné, čtenář už z pár vět pozná, jak se Sačiko snaží nedat na sobě znát zoufalost své situace, jak se chce postarat sama o sebe a využít nabízené příležitosti. V jedné větě říká, že se její dcera musí přizpůsobit, v té další, že to všechno dělá hlavně pro ni. Tenhle vnitřní boj si umím velmi dobře představit.
Kniha se mi moc líbila, její jazyk, její délka, obsah příběhu, všechno do sebe dokonale zapadalo. Vlastně nevím, proč jí dávám jen čtyři hvězdičky, a ne pět. Asi jsem chtěla trochu víc od příběhové linie odehrávající se v sedmdesátých letech v Anglii, kdy hlavní hrdinku navštíví její dcera. Lépe rozpracovaný rozpor mezi dvěma následujícími generacemi, v čem je jiný a v čem naopak úplně stejný, ten mi tam trochu chyběl. Ale jinak dokonalost sama.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat