Milý čtenářský deníčku,
knihy o různých psychických nemocech mě vždycky zajímaly a když v rámci Velkého knižního čtvrtka vyšel druhý díl Autismu & Chardonnay vzala jsem to jako příležitost zapátrat v knihovně po díle prvním. Překvapivě byl snadno dostupný a stala se z něj celkem příjemná jednohubka na dva večery.
Autor pracuje jako ošetřovatel/vychovatel v ústavu pro děti s poruchami autistického spektra. V krátkých textech zaznamenává drobné zážitky s dětmi, snaží se vysvětlit, proč ho práce i přes totální vyčerpání baví, a popsat všemožné reakce okolí na jeho svěřence.
Nejvíc mě zaujaly právě reakce ostatních lidí na autisty. Jak autor vnímá cizí pohledy v tramvaji, v bazénu nebo jak se chovají matky na dětském hřišti, když tam přijde se svojí skupinou. Autor si většinou moc nestěžuje, spíš se zamýšlí nad tím, jestli jeho děti vnímají, když se lidé raději přesunou do druhého vozu tramvaje nebo přímo vystoupí, než aby cestovali dalších pár stanic s nimi. Občas naopak pochybuje o vstřícných reakcích, jak moc jsou upřímné nebo jestli v nich převažuje spíš pokrytectví a snaha zachovat se podle společenské normy.
Celkově ale kniha vyzněla poněkud jednoduše, často se opakovaly stejné motivy nebo události. Vložené vtípky mi nepřipadaly nějak typicky autistické, často byly spíš naivně dětské. Druhý díl si nepřečtu, nemám pocit, že bych v něm našla něco nového. Jsem ráda, že podobné knihy vycházejí, nabízejí přístupný pohled do trochu jiného světa, ale já budu stále spíš preferovat romány, kde se o pocitech dětí i pečovatelů dozvím více a tak nějak osobněji.
Závěrečné hodnocení:
knihy o různých psychických nemocech mě vždycky zajímaly a když v rámci Velkého knižního čtvrtka vyšel druhý díl Autismu & Chardonnay vzala jsem to jako příležitost zapátrat v knihovně po díle prvním. Překvapivě byl snadno dostupný a stala se z něj celkem příjemná jednohubka na dva večery.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Autor pracuje jako ošetřovatel/vychovatel v ústavu pro děti s poruchami autistického spektra. V krátkých textech zaznamenává drobné zážitky s dětmi, snaží se vysvětlit, proč ho práce i přes totální vyčerpání baví, a popsat všemožné reakce okolí na jeho svěřence.
Nejvíc mě zaujaly právě reakce ostatních lidí na autisty. Jak autor vnímá cizí pohledy v tramvaji, v bazénu nebo jak se chovají matky na dětském hřišti, když tam přijde se svojí skupinou. Autor si většinou moc nestěžuje, spíš se zamýšlí nad tím, jestli jeho děti vnímají, když se lidé raději přesunou do druhého vozu tramvaje nebo přímo vystoupí, než aby cestovali dalších pár stanic s nimi. Občas naopak pochybuje o vstřícných reakcích, jak moc jsou upřímné nebo jestli v nich převažuje spíš pokrytectví a snaha zachovat se podle společenské normy.
Celkově ale kniha vyzněla poněkud jednoduše, často se opakovaly stejné motivy nebo události. Vložené vtípky mi nepřipadaly nějak typicky autistické, často byly spíš naivně dětské. Druhý díl si nepřečtu, nemám pocit, že bych v něm našla něco nového. Jsem ráda, že podobné knihy vycházejí, nabízejí přístupný pohled do trochu jiného světa, ale já budu stále spíš preferovat romány, kde se o pocitech dětí i pečovatelů dozvím více a tak nějak osobněji.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat