Martina Doležalová - Plovoucí po hvězdách

Milý čtenářský deníčku,

je tak strašně těžké psát hodnocení knížky, jejíž autorku osobně znám a je to moje dobrá kamarádka. Vlastně je v určitém ohledu těžké takovou knihu i číst, protože místo na hrdiny se soustředím na jednotlivosti a hledám jejich odrazy v autorčině skutečném životě. Což se nemá, ale já se od toho nedokážu oprostit. Doufám, že tahle druhá verze příspěvku se mi povede lépe než první.

zdroj: goodreads.com

Martina se vrátila ke svému oblíbenému žánru povídky a stejně jako u své prvotiny Kolej Today, i teď nechala osudy hrdinů povídek různě proplést. A opět jsou hrdiny většinou mladí dvacátníci, kteří by už měli být dospělí a vědět, co od života chtějí, ale v dnešním moři možností je občas skutečně těžké najít tu nejlepší pro sebe. Často se vydávají na cesty, začnou se věnovat józe a nechybí ani šamanské rituály Jižní Ameriky.

Jednoznačně nejlepší se mi zdála už na křtu uvedená povídka Two fingers. Zvlášť teď o adventu na mě silně zapůsobila scéna smrti při smažení kapřích řízků a vůbec jsem si neuměla představit, jak bych se s něčím takovým vyrovnala. Autorky hrdinka to nakonec zvládla a ve mě to vzbudilo naději, že přes všechno se dá nějak přenést.

Mám pocit, že Martina zachytila naší generaci neskutečně plasticky a bez zbytečných karikatur. Líbí se mi svoboda, kterou hrdinům dala a mám pocit, že tohle sdělení je v knize hrozně důležité. Když hrdinové potřebovali, vzali si oddechový čas, odjeli k rodině nebo na druhý konec světa, aby získali trochu odstup, zkušenosti a o chvíli později se rozhodovali s mnohem větší jistotou.

Většina povídek je o o lásce, o jejím hledání nebo naopak ztrácení. Jde sice o příběhy vyprávěné stále dokola, ale je to prostě tím, že ony se pořád dokola dějí. Zároveň je v každém hrdinovi ohromná lidskost, žádná křeč, žádná přetvářka, prostě věci se dějí, já je chci ovlivňovat takhle a výsledek si užiju, jak jen to půjde. Popluji tím, co na mě život nachystal bez odporu a neštěstí v očích.

Samozřejmě, sbírka měla i pár slabších momentů. Vůbec jsem nepobrala povídku Snová, já prostě nejsem snící typ, ani svým snům pozornost nevěnuji a v literatuře jim většinou moc nerozumím. Hodně mužských hrdinů mi přišlo trochu zženštilých, ale to bude nejspíš tím, že jsem obklopena uzavřenými programátory a nejsem zvyklá na to, že i chlapi mají nějaký vnitřní citový život.

Největší mínus připisuji na vrub nakladateli kvůli tomu, že každou povídku doplnil symbolem jednoho souhvězdí zvěrokruhu. Protože vím, že pro Martinu mají podobné symboly jasný význam, hledala jsem charakteristiky z horoskopů v jednotlivých hrdinech a v jednu chvíli jsem byla i trochu naštvaná, že Raka, moje znamení, ztvárnila jako bezmocnou loutku v rukách domácího tyrana. Jaké bylo moje překvapení, když jsem od Martiny zjistila, že symboly dodal grafik a s povídkami nemají vůbec nic společného!

Dávám čtyři hvězdičky. Přes drobné mouchy mě většina příběhů opravdu bavila, s hrdiny jsem sympatizovala nebo jsem aspoň dokázala pochopit jejich motivace. Občas mi vadilo, že povídku vypráví v minulém času, působila kvůli tomu neživě, chybělo napětí a taková ta atmosféra okamžiku. Jinak byl ale text hrozně čtivý a měla jsem problém odložit ho před půlnocí.

Závěrené hodnocení: