Milý čtenářský deníčku,
už jsem se ti zmínila o tom, že Barnes je úplně boží? Flaubertovým papouškem autor v roce 1984 prorazil mezi uznávané literáty, když se dostal do užších nominací na Bookerovu cenu. A nadchnul i mě.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: Děkuji. Santé. Ten sýr jste, doufám, sehnali. Smím vám dát jednu radu? Snězte ho. Nebalte ho do igelitového sáčku a neschovávejte v lednici pro návštěvu; než vám vůbec dojde, co se děje, třikrát nabude na objemu a cítit bude jako chemička. A když pak sáček otevřete a přičichnete si, bude to, jako byste strkali nos do pokaženého manželství.
Nejlepší scéna: Vypravěč vyčítá literárním kritikům, že se příliš zajímají o nepodstatné detaily, že je přece jedno, jakou měly oči Emmy Bovaryové barvu. Jako další příklady uvádí, že v Pánovi much jsou špatně použité brýle a v jeho vlastní prvotině zmíněno první vydání Paní Bovaryové, i když ve skutečnosti takové neexistuje.
Zajímavost o knize: Jde o typickou ukázku moderního nelineárního románu s nespolehlivým vypravěčem a řadou dalších postmoderních prvků.
Zásadní myšlenka: Je horší nežít s někým, koho milujeme, nebo žít s někým, kdo nemiluje nás? A co znamená být dostatečně šťastný?
Něco pro mě nového: Všechno o Flaubertovi, dokonce jsem si přečetla pár úryvků z Paní Bovaryové.
Můj názor: Opět jsem byla na začátku trochu skeptická k tomu, jestli mám číst román o Flaubertovi, když jsem žádnou jeho knihu nečetla a obecně francouzští spisovatelé 19. století jsou mi dost ukradení. Naštěstí se potvrdilo, že Barnesovy knihy mě baví, ať už jsou o čemkoliv. Ústřední téma se vždycky točí kolem lásky, nevěry a ztráty a dokonale zachycuje pocity, které v lidech vyvolávají.
Kromě lásky a vztahů mezi další motivy patří historie a to, do jaké míry je poznatelná. Často si něco nalháváme o vlastní minulosti, tak jak můžeme doufat, že nezávisle popíšeme světové dějiny? Dalším tématem je literatura, ale spíš než na tvorbu se soustředí na její interpretaci a zvláštní život scén, které se stanou legendami, i když v románu skoro nejsou (sex paní Bovaryové v dostavníku).
Kromě naprosto úžasného románu musím vyzdvihnout doslov od Miloše Urbana. Pojal ho jako slovník (stejným způsobem je použitý i v samotném románu) a velmi trefně v něm vysvětluje, proč je Flaubertův papoušek skvělý. Utkvělo mi heslo, ve kterém říká, že by mohlo jít o biografii, novelu nebo kdo-ví-co. Ale je to román.
Mimochodem, autor v jednu chvíli prosí spisovatele, aby už nepsali knihy o jatkách. Zajímalo by mě, jestli si na tenhle odstavec Miloš Urban vzpomněl, když psal Továrnu na maso. Zároveň však očekávám, že autor spíš odkazuje k Jatkám č. 5 od Kurta Vonneguta a že tedy vyzývá autory, aby už se tolik nesoustředili na válečné romány?
Nedávám pět hvězdiček, protože mám radši souvislý příběh, díky němu si knihu pamatuju i dlouho po dočtení. U Flaubertova papouška jsem už teď měla problém si vzpomenout, o čem vlastně byl a co z něj bylo nejzajímavější. Ale to je spíš problém můj než knihy samotné.
Podobné knihy: Roviny života (Julian Barnes), Expedie: Můj milostný příběh (Bea Uusma)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat