Kazuo Ishiguro - Klára a Slunce

Milý čtenářský deníčku,

když jsem se dozvěděla, že vyšla Klára a Slunce, neodolala jsem a hned jsem běžela do knihkupectví si ji koupit. To se mi u žádné knihy ještě nestalo (většinou trpělivě čekám a elektronickou verzi), ale rozhodně toho nelituji.

zdroj: goodreads.com

Citát: Pak mě však napadlo, že pokud se nemýlím a Slunce zrovna prochází stodolou pana McBaina na své pouti k pravému místu svého odpočinku, nemůžu si dovolit chovat se přespříliš zdvořile. Budu se muset odvážně chopit příležitosti, nebo všechny mé snahy - včetně Rickovy pomoci - přijdou vniveč. A tak jsem usebrala své myšlenky a spustila. Ve skutečnosti jsem však nepronášela slova nahlas, protože jsem věděla, že Slunce nemá slov jako takových zapotřebí. Přála jsem si nicméně, aby, vše vyznělo co nejjasněji, a tak jsem slova nebo něco jim, podobného utvářela rychle a mlčky v duchu. 

Nejlepší scéna: Výlet k vodopádu, na který Josie nakonec nemůže, protože jí není dobře. Matka tam vyzve Kláru, aby hrála, že je Josie. A teprve o sto stran později se ukáže, jak je tato nenápadná událost důležitá v celkovém směřování příběhu.

Nejhorší scéna: Párty s kamarády, kam Klára prostě nezapadá a začíná se ukazovat, že ani Josie ji nebude potřebovat věčně. Bylo mi Kláry líto.

Zajímavost o knize: Autor ji původně psal jako knihu pro děti, ale nefungovalo to, takže nakonec z toho vyšla další kniha pro dospělé. Nicméně mám pocit, že v ní stopy po původním záměru zůstaly.

Zajímavost o autorovi: Získal Nobelovu cenu v roce 2017, Klára a Slunce jsou první vydanou knihou od té doby.

Zásadní myšlenka: Umělá inteligence může být v mnoha ohledech lidštější, ale člověkem se stát nemůže.

Něco pro mě nového: Robot, který věří v nějakou vyšší moc, v Klářině případě v Slunce.

Můj názor: Od první věty mě kniha chytla, i když trvalo dlouho, než se Klára dostala z obchodu do rodiny, kde měla pracovat. Bavily mě její postřehy a zvláštní vyjadřování, třeba když místo "luxusní" oblek používala přívlastek "vysoce postavený". Později mi ale přišlo zvláštní, že je schopná vyjádřit velmi pestrou škálu pocitů a používá složitá slova (třeba usebrat myšlenky, viz citát), když jí chybí správné výrazy pro některé základní skutečnosti.

Přestože čtenář nemá tušení, kam příběh směřuje (což je pro Ishigura naprosto typické), rozhodně se nenudí. Nejdřív čeká, jestli se Klára konečně prodá a pak s napětím sleduje, jak se vyvíjí Josiinin zdravotní stav. Bavily mě jak tyto zástupné příběhy, tak i ten hlavní, který postupně textem probublává na povrch. K závěru jsem se musela párkrát vrátit, aby mi pořádně došlo, co všechno se v něm stalo.

Myslím, že Ishigurovy nadšence, mezi které se počítám, poslední kniha určitě nezklamala. Zároveň si troufám tvrdit, že jde o docela pěkný vstupní román do autorova díla. Není dlouhý, je srozumitelný a obsahuje všechny základní znaky jeho rukopisu. Doporučuji všem a naprosto bezvýhradně!

Podobné knihy: Neopouštěj me (Kazuo Ishiguro), Stroje jako já (Ian McEwan), Dvě místa na slunci (Becky Chambersová)

Hodnocení: