Milý čtenářský deníčku,
severské podivno se zformovalo v samostatný literární žánr. Připadá mi fascinující, i když občas se mi knihy v něm napsané vůbec nelíbí, bývají až příliš bizardní a v mnoha ohledech až nechutné. Naštěstí o Mount Kodaň to neplatí.
Velice krátké povídky z mnoha úhlů popisují, co se stalo s lidmi, když se jim v jinak placaté zemi vláda rozhodla vybudovat umělou horu přes tři tisíce metrů vysokou. Povídky se střídají s věcnými popisy různých fenoménů, které se pak většinou objeví v následujícím příběhu. Skoro všechny povídky by mohly vystupovat zcela samostatně, ale třeba příběh ptačích lidí se odvíjí v průběhu celé knihy.
Nedávno jsem četla Příběhy vašeho života, ve kterých autor také zkoumá situace "co by, kdyby", ale jeho přístup je zcela odlišný. Zatímco Chiang k problémům přistupuje tak nějak vědecky, do hloubky rozbírá danou skutečnost, Nielsen pracuje spíše v náznacích a s mnohem větší fantazií. Oba nastavují zrcadlo společnosti, každý jinak, ale oba velmi zajímavě.
Tím, že jde jen o velice krátké povídky, tak mi jich většina neutkvěla. Ptačí lidé a Magneton se v knize objeví několikrát, ostatní jen jednou. Dlouho si budu pamatovat tenisovou raketu vypletenou kočičími střívky, Gróňany žijící na černo v s přírodou splývajících chýších, sebevraha, který přežil v hromadě hnoje a luxusní kopii kodaňského squattu.
O Dánech se říká, že jsou nejšťastnějším národem na Zemi. No, kdybych si o nich měla udělat obrázek jen podle téhle knihy, spíš bych řekla, že jsou to největší úchyláci a nebojí se to přiznat. A možná právě díky tomu jsou šťastní, nemusí nic skrývat.
Dávám čtyři hvězdičky, protože tenhle styl mám ráda a oceňuji tolik nápadů na tak malém prostoru. Zároveň ale nemůžu dát pět, protože většina povídek spíš šokuje, možná vyvolá jednu, dvě otázky, ale asi o žádné nebudu přemýšlet po zbytek svého života a zmiňovat se o ní při rozhovoru s přáteli.
Závěrečné hodnocení:
severské podivno se zformovalo v samostatný literární žánr. Připadá mi fascinující, i když občas se mi knihy v něm napsané vůbec nelíbí, bývají až příliš bizardní a v mnoha ohledech až nechutné. Naštěstí o Mount Kodaň to neplatí.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Velice krátké povídky z mnoha úhlů popisují, co se stalo s lidmi, když se jim v jinak placaté zemi vláda rozhodla vybudovat umělou horu přes tři tisíce metrů vysokou. Povídky se střídají s věcnými popisy různých fenoménů, které se pak většinou objeví v následujícím příběhu. Skoro všechny povídky by mohly vystupovat zcela samostatně, ale třeba příběh ptačích lidí se odvíjí v průběhu celé knihy.
Nedávno jsem četla Příběhy vašeho života, ve kterých autor také zkoumá situace "co by, kdyby", ale jeho přístup je zcela odlišný. Zatímco Chiang k problémům přistupuje tak nějak vědecky, do hloubky rozbírá danou skutečnost, Nielsen pracuje spíše v náznacích a s mnohem větší fantazií. Oba nastavují zrcadlo společnosti, každý jinak, ale oba velmi zajímavě.
Tím, že jde jen o velice krátké povídky, tak mi jich většina neutkvěla. Ptačí lidé a Magneton se v knize objeví několikrát, ostatní jen jednou. Dlouho si budu pamatovat tenisovou raketu vypletenou kočičími střívky, Gróňany žijící na černo v s přírodou splývajících chýších, sebevraha, který přežil v hromadě hnoje a luxusní kopii kodaňského squattu.
O Dánech se říká, že jsou nejšťastnějším národem na Zemi. No, kdybych si o nich měla udělat obrázek jen podle téhle knihy, spíš bych řekla, že jsou to největší úchyláci a nebojí se to přiznat. A možná právě díky tomu jsou šťastní, nemusí nic skrývat.
Dávám čtyři hvězdičky, protože tenhle styl mám ráda a oceňuji tolik nápadů na tak malém prostoru. Zároveň ale nemůžu dát pět, protože většina povídek spíš šokuje, možná vyvolá jednu, dvě otázky, ale asi o žádné nebudu přemýšlet po zbytek svého života a zmiňovat se o ní při rozhovoru s přáteli.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat