Milý čtenářský deníčku,
Lukášková mě opět zklamala. Samozřejmě, že je to čtivé a zábavné, ale jinak se o Vlaštovce nedá říct nic pozitivního.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Citát: A najednou, když jsem v břiše taky měla zárodek toho roztomilýho malýho chlupatýho něčeho, jsem to viděla jinak. Zvláštní bylo, že jsem nezačala jinak vnímat svět okolo sebe, ale začala jsem jinak vnímat sebe samu. Připadalo mi najednou, že plním důležitej úkol. Že moje tělo dělá něco záslužnýho, že to teď není jen nádoba na jídlo a pití a něco, co si devastuju cestou do hrobu, že teď je to schránka na zázrak. Připadala jsem si výjimečně a jinak.
Nejlepší scéna: Když Barbora leží v nemocnici a přestává vnímat svět. Její vjemy se mi zdály velmi autentické.
Nejhorší scéna: Průběh adopce Mikaela Michalem. Nevěřím, že budeme kdy dávat děti jen tak komukoliv.
Zásadní myšlenka: Mezigenerační dialog je užitečný.
Můj názor: Kromě toho, že mi čtení rychle uteklo, že autorka fakt zajímavě popsala cestu lidské mysli k zapomnění a zpátky a že občas měla celkem trefné postřehy o mateřství, mě častěji opravdu otravovala. Obtížně jsem rozlišovala Bářinu minulost a Magdinu současnost. To byl možná záměr, ale mě to rušilo. Přišlo mi, že některé věci časově nezapadají. Ať už to bylo kvůli věku a vývoji dětí, nebo jak během pouhých pěti let začali lidi brát kafe jako úplnou vzácnost a skoro si ho nepamatovali. A vůbec, spousta naznačených nápadů, jak by mohla budoucnost fungovat, se mi zdála za vlasy přitažená nebo zcela nedomyšlená a napříč knihou nekonzistentní. Možná to tak nebylo, ale rozhodně to tak působilo. A nakonec příběh... myslím, že mě ani jednou nepřekvapil. Ani jednou.
Ale majonéza k snídani je prý výrazně lepší, takže tu si jednou ještě ráda přečtu.
Podobné knihy: Losos v kaluži (Markéta Lukášková), Okamžiky štěstí (Patrik Hartl)
Hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat