Erik Tabery - Opuštěná společnost

Milý čtenářský deníčku,

po Slepých skvrnách jsem se na další knížku o Česku těšila. Nepřišla mi tak skvělá, ale užila jsem si jí taky. Dívá se na společnost komplexněji, filozofičtěji a je v ní méně konkrétních návodů.

zdroj: databazeknih.cz

Citáty: Pokud by měly být společným poutem pouze řeč a prostor, nemá cenu o nezávislost ani usilovat. Aby měl národ právo na život, musí si definovat cíle a ty naplňovat.

Nyní nám totiž chybí silnější společný konsenzus o tom, jak má země vypadat, jaká je naše společná idea. Nejsilnějšími nositeli myšlenky humanitní, prozápadní demokracie tu byli Masaryk a Havel. Dnes ani jednoho z nich nemáme, což je slabina, ale i příležitost. Ujme se tentokrát jejich myšlenek širší veřejnost? Pocítí každý svou vlastní odpovědnost za svobodu a demokracii a udělá na jejich obranu a rozvoj, co bude moci?

Slyšíme-li volání: Pozor na elitu, odborníky a specialisty. Jsou zbyteční, protože lid se ve věcech dokáže dobře vyznat i bez nich – měli bychom zpozornět. Je jisté, že se tu právě nějaký elitář za pomoci pokorných slov dere k moci.

„Vše se má tak, že relativní svoboda, které se těšíme, závisí na veřejném mínění. Zákon není ochranou. Vláda vydává zákony, ale na obecné náladě země záleží, zda jsou prováděny a jak se chová policie. Mají-li široké vrstvy lidu zájem na svobodě projevu, pak bude svoboda projevu, i když ji zákon zakazuje, je-li veřejné mínění netečné, budou nepohodlné menšiny pronásledovány, i když existují zákony na jejich ochranu,“ napsal George Orwell nedlouho po konci druhé světové války.

Stačí si vzpomenout na projev Winstona Churchilla o tom, že bude moci nabídnout „jen krev, dřinu, slzy a pot“. Nebo Johna F. Kennedyho: „Neptejte se, co pro vás může tato země udělat, ale co můžete udělat vy pro ni.“ Taková slova dodávají odvahu, energii a také pochopení, že jsme všichni součástí řešení úkolů, které před námi stojí.

Nebyl pro evropské řešení krize, ale nenabídl ani vlastní. Tím se stal nesrozumitelným a prohrál bit­vu o veřejné mínění. Za druhé, Evropa nyní ví, že nejsme ochotní pohnout prstem, abychom někomu pomohli, když se ocitne v úzkých. Jestli se v potížích někdy ocitneme my, jak se Evropa zachová? A když nepomůže, budeme schopni si přiznat, že za to můžeme my?

Jak jsem ale ukázal v předchozích kapitolách, jsou to právě slova, která mají potenciál měnit svobodné společnosti v totalitní. Nejdříve se otráví veřejný prostor a následně se zbraně zdají už jako nevyhnutelné řešení. Někdy ani ty nejsou potřeba ke změně systému.

Reference na další knihy: Zotročený duch od Czesława Milosze, Člověk revoltující od Alberta Camuse, Původ totalitarismu od Hannah Arendtové nebo Nic není pravda a všechno je možné od Petera Pomerantseva.

Zajímavost o knize: Končí v roce 2017 před tím než Babiš a Zeman vyhráli volby. Pokračování by mě velmi zajímalo, jsem zvědavá, jestli autor nějaké napíše.

Zásadní myšlenka: Slova se občas zdají nedůležitá, s nějakou filozofií se můžou jít vycpat, nás zajímá výše daní a důchodů... A přesně to je nebezpečné.

Můj názor: Ze začátku mě štval příliš obecný popis, hledání nějakých pravd, které jsou v reálném životě přece tak nepodstatné. Ale postupem času mě autor přesvědčil, že právě tenhle postoj není zdravý a člověk by měl mít v sobě jasně utvořený hodnotový žebříček a s ním porovnávat všechny činy svoje i politiků. Některé pasáže mnou úplně prošly, ale už podle vypsaných citátů je jasné, že spousta jiných mě zaujala a schovala jsem si je do budoucna.

Podobné knihy: Slepé skvrny (Daniel Prokop)

Hodnocení: