Stephan Orth - Couchsurfing v Číně

Milý čtenářský deníčku,

když jsem poprvé uviděla sérii knížek o cestování s Couchsurfingem, tak jsem jako dlouholetý aktivní člen zajásala. Jako první se mi do ruky dostal díl o autorově cestě do Číny. Očekávání úplně nenaplnila, ale odsoudit ji taky nemůžu.

zdroj: goodreads.com

Citát: Jako reklamní vysílání, ale osobnější, jako návštěva obchodního zástupce u domovních dveří, ale u tisíců lidí současně, jako videohovor s kamarádkou, ale s komerčním záměrem. Na první pohled se nedá zjistit téměř žádný rozdíl oproti internetovým celebritám, které prodávají pouze samy sebe a přitom použivají ta stejná bílá sluchátka a ten stejný software na optimalizaci obličeje. Doba se změnila: před pár lety byli lidé, kteří neustále sedí u počítače, považováni za nerdy. Dnes jsou lidé před obrazovkami za hvězdy. (Orth právě prochází kolem malého ochodu, ve kterém prodavačka sedí před počítačem a živě vysílá takový osobní teleshopping)

Nejlepší scéna: Jednoznačně nejzajímavější se mi zdála návštěva provincie Sin-ťiang, kterou obývají Ujgurové, tedy utlačovaná menšina, jejíž příslušníky vláda ve velkém posílá do převýchovných táborů a celkově jakkoliv znemožňuje jejich národnostní určení.

Nejhorší scéna: Moc mě nebavily návštěvy velkých měst z úvodu knihy.

Zajímavost o knize: Autor mapuje především svoji poslední tříměsíční cestu po Číně, ale v této zemi už byl i několikrát před tím a občas v knize zmíní nějaké místo, které navštívil v minulosti.

Zajímavost o autorovi: Autor je německý žurnalista a cestovatel. V češtině mu vyšly už čtyři knihy o cestování po gaučích (Irán, Rusko, Čína, Saudská Arábie). Má hezký instagramový profil.

Zásadní myšlenka: Neurazit, neohrozit, ale dozvědět se co nejvíc. Prozkoumat turistické taháky i úplně obyčejné oblasti.

Něco pro mě nového: Popis neuvěřitelně rychlého růstu. Tam, kde před pár lety byla pustina, se dnes tyčí sídliště, budování vysokorychlostních tratí se tam děje také vysokorychlostně.

Můj názor: Sama jsem tímto způsobem cestovala, takže popisy toho, jak si autor hledá ubytování a jak různorodí jsou jeho hostitelé, pro mě nebyly tak překvapivé. Pro člověka, který tento způsob cestování nezná, můžou některé příhody působit originálně, ale věřte mi, nic výjimečného na nich vlastně není.

Víc jsem se začetla až v druhé polovině knihy, když autor navštíví severokorejskou hranici a taky zmiňovanou ujgurskou provincii, protože na mě dýchla exotika. Zároveň ale zpětně oceňuju i zbytek knihy, protože Couchsurfing je především o tom poznat běžný život místních, jejich drobné boje a ústupky komunistickému režimu a taky neuvěřitelně barevný digitální svět, který se od toho českého (západního?) hodně liší.

Pokud v knihovně zakopnu o další díly, asi si je půjčím. Autor mi připomíná mě, když jsem cestovala sama, a tak mám pocit, že to, co zažil, bych já prožila a popsala stejně. Což nutně neznamená dobře, ale rozhodně autenticky.

Hodnocení: