Pavla Horáková - Srdce Evropy

Milý čtenářský deníčku,

něco tak strašně špatnýho už jsem dlouho nečetla. Teorie podivnosti byla naprosto famózní, takže další autorčinu knihu jsem si koupila naprosto bez přemýšlení. Chyba!

zdroj: goodreads.com

Citát: Říkám si, že někdy v době, kdy vzkvétala vídeňská moderna, předběhlo umění, móda i věda vkus a chápání většiny lidstva a už se s nimi nikdy nepotkaly. (Takových pozorování je kniha plná, zdají se mi celkem pravdivá, ale málokdy opravdu objevná)

Nejlepší scéna: Když se hrdinka vrátí z Vídně domů do Prahy, začíná koronavirová epidemie a ona se musí rozhodnout, jak dál.

Nejhorší scéna: Projížďka se Stephanem na obřím kole v Prátru. Romantické scény autorce nejdou.

Zajímavost o knize: Velkou část knihy tvoří autentické zápisky autorčiny prababičky, které jí připadaly natolik skvělé, že je chtěla veřejnosti představit.

Zásadní myšlenka: Uplynulo jen sto let, ale náš život se úplně změnil. Nesmíme zapomínat na minulost, protože se z ní můžeme hodně naučit nebo aspoň lépe porozumět tomu, co se děje dnes.

Něco pro mě nového: Spousta zajímavostí o Vídni a jejích obyvatelích, o které jsem absolutně nestála.

Můj názor: Moje hodnocení je velmi osobní, nic neříká o literární kvalitě kniha, která rozhodně nebude zanedbatelná. Myslím, že dokonce znám několik lidí, kterým se zvolený formát bude líbit.
Bohužel, já z něj byla nešťastná. Dlouhé pasáže o tom, jak se žilo před sto lety ve Vídni, kdo má jaké předky, jak se nějakou drobností zapsal do místních dějin, mě vůbec nebavily. Chtěla jsem dostat normální příběh mladé holky, která sice zkoumá historii, ale hlavně hledá sama sebe. Ten tam úplně nechybí, ale překrývá ho takové množství pro mě naprosto zbytečných naučných pasáží, že mě stálo hodně úsilí se vůbec prokousat na konec. A klidně to přiznám, už od půlky jsem ty historiografické pasáže přeskakovala.
Nebavily mě moc ani paměti prababičky. Sice hezky ilustrují tehdejší život, autorka k nim dohledává místní i historický kontext, ale to nic nemění na tom, že mě stačí představa, kterou jsem měla o tehdejší době do teď, a nepotřebuju znát tisíc a jeden detail o tom, jak si Kačenka léčila zlomený nárt.
Trochu jsem pookřála, když se hrdinka vrátila do Prahy, detaily z její historie mě zajímají aspoň o trochu víc, ale nakonec jsem se žádného výrazného závěru nedočkala. Přiznávám, že mi připadá asi nejlepší možný, protože jinak by se z toho mohla stát trochu červená knihovna, ale doufala jsem ve víc.

Podobné knihy: Láska v době globálních klimatických změn (Josef Pánek)

Hodnocení: