A. D. Miller - Sněženky

Milý čtenářský deníčku,

kdysi jsem si tuhle knížku přidala na seznam, protože měla popisovat, jak to chodí v Rusku. Nevím, jak moc se od té doby změnilo, ale očekávám, že spíš k horšímu.

zdroj: goodreads.com

Citát: Seděl jsem přes uličku vedle bláznivého, tlustého maďarského obchodníka, který na mě celou první půlhodinu letu civěl a klel ve čtyřech nebo pěti jazycích, jako by se snažil vyvolat bitku. Nakonec se zklidnil, otřel si čelo a stěžoval si na změny na Ukrajině od nástupu nového prezidenta (možná jsi ho viděla ve zprávách – ten chlápek se zdevastovaným obličejem, jak se ho Rusové pokusili otrávit). Ukrajina, podle toho Maďara, už prostě nebyla tolik zkorumpovaná. „Před šesti měsíci,“ naříkal, „jsem věděl, kdo, kdy, kolik bere. Ted je dočista nemožné něco zařídit.“

Nejlepší scéna: Víkend na dače, tedy ruské víkendové chalupě, v zimě. Přišlo mi, že autor zachytil, jak je i dnes v Rusku, v relativní svobodě, zásadní mít svoje místo, kam se utíká z města od běžného života.

Nejhorší scéna: Podpis záruk pro banky, aby půjčily Kozákovi na stavbu ropného terminálu. Bylo naprosto jasné, že to nedopadne dobře, připadalo mi nemožné, že by kdokoliv na jeho trik skočil.

Zajímavost o knize: Dostala se do užších nominací na Man Bookerovu cenu v roce 2011.

Zajímavost o autorovi: Tři roky pracoval jako korespondent The Economist v Rusku.

Zásadní myšlenka: Peníze, ženy a pocit výlučnosti způsobuje nespolehlivost morálního kompasu.

Něco pro mě nového: Nechutné čachry s byty, které připraví o domov i ne zcela naivní důchodce.

Můj názor: Ze začátku jsem si nebyla jistá, o čem kniha bude, a nepřišla mi moc napínavá. Navíc mě nějak iritoval překlad, věty mi přišly občas kostrbaté a některé výrazy neobratně přeložené. Na druhou stranu uznávám, že je strašně těžké překládat knihu o Rusku z angličtiny do češtiny, protože náš jazyk má k ruštině úplně jiný vztah než angličtina a jsme zvyklí překládat nebo přepisovat spoustu ruských výrazů, a hlavně názvů jinak, než jak to dělají Britové.

Asi v polovině knihy začalo být jasné, kam se děj ubírá. Relativně mladý, nezkušený právník si čechrá peříčka před dvojicí krásných Rusek a při tom zapomíná na ostražitost a nedůvěru, kterou by měl pro svoje vlastní dobro chovat ke všem ruským partnerům.

Další věc, která mi vadila, byl vypravěčův rámec, kde se neustále vztahuje ke své současné partnerce. Chápu, že to definovalo hrdinovu motivaci, proč o svém životě v Moskvě mluví a čeho teď lituje, ale v textu mi to přišlo neobratné, rušilo mě to.

Jsem ráda, že román nebyl moc dlouhý a nijak náročný na čtení. Popsané reálie mě bavily a zdály se mi celkem uvěřitelné. Ráda jsem se po čase vrátila do Ruska a četla o jeho obyvatelích a problémech, které na přelomu století řešili. Ale děj i postavy mi přišly hrozně prvoplánové. 

Opravdu mě překvapuje, že se kniha dostala do užších nominací na Man Bookerovu cenu. Možná v britském kontextu pro lidi, kterým je Rusko vzdálené, působí prostředí natolik uhrančivě, že čtenáři přehlédnou nedostatky v příběhu a konstrukci charakterů. V Česku se mi zdá, že to nemůže fungovat.

Podobné knihy: Gentleman v Moskvě (Amor Towles, jiná doba, podobný pohled), Tak zatím, Natálie (Michel Faber, první povídka, ale je skvělá, o Ukrajině a druhém, chudém konci odvrácené strany společnosti), Cityboy (Geraint Anderson, podobné prostředí, ale v Londýně)

Hodnocení: