Dita Táborská - Černé jazyky

Milý čtenářský deníčku,

na Černé jazyky jsem v knihovně narazila vlastně náhodou, neměla jsem tak úplně v plánu si je přečíst, ale nakonec nelituju, prostředí Taiwanu mi připadá dost atraktivní.

zdroj: goodreads.com

Nejlepší scéna: Když si jde Bao zaběhat s Emmou. Vidět padesátiletého chlapa natřásat se před bývalou milenkou bylo k popukání.

Nejhorší scéna: Tchajwanské vězení. Nikdy by mě nenapadlo, že taková pokroková, veskrze kultivovaná země, bude mít stejné vězení jako Thajsko, kde se tísní desítky lidí na jedné, špinavé, zavšivené cele a vládne tam zákon silnějšího.

Zajímavost o autorovi: V letech 2018 až 2023 zastávala pozici zástupkyně vedoucího České ekonomické a kulturní kanceláře v Tchaj-peji na Tchaj-wanu.

Zásadní myšlenka: Ješitní chlapy zbytečně způsobují bolest sobě a hlavně svým blízkým.

Něco pro mě nového: Jak už docela dávné oddělení od Číny dodnes ovlivňuje politické názory místních obyvatel.

Můj názor: V první řadě říkám, že mě kniha bavila od první stránky. Nepřemýšlela jsem, jestli dokonale popisuje místní  kulturu a jestli jsou postavy dostatečně plastické. Zaujatě jsem četla o protivném, starém chlapovi a jeho mnohem sympatičtějších dětech a čekala, jaké rány osudu pro něj autorka vymyslela.

V druhé polovině pro mě kniha trochu ztratila dech. Od začátku mi bylo jasné, jak se bude příběh hádky s bratrem Taem vyvíjet, takže mě moc nebavil. Příjemně mě překvapila vsuvka o mongolské ženě, i když asi zbytečně potvrzovala západní stereotypy o její zemi.

Nejde o nějakou vysokou literaturu, ale příjemný, odpočinkový román plný nabitého děje, který můžu doporučit širokému okruhu přátel.

Podobné knihy: Probudím se na Šibuji (Anna Cima), Vybledlá krajina s kopci (Kazuo Ishiguro), Altruisté (Andrew Ridker)

Hodnocení: