Milý čtenářský deníčku,
Potíže s empatií mě zaujaly na loňské Noci literatury. Velká písmena a tlusté stránky způsobily, že kniha průměrného rozsahu nabobtnala do bichle, kterou jsem si schválně nechávala na prázdniny. Nakonec sice trochu zklamala, ale jako letní oddechovka stačila.
Mladý úspěšný analytik z londýnské City bere pár milionů liber ročně a chová se přesně tak, jak by sis, deníčku, představoval. Čáru přes pohodový život mu udělá objev zhoubného nádoru na mozku. Léčba se může pokusit nádor zpomalit a pytel prášků zabrání nejotravnějším symptomům v terorizování nemocného. Stejně ale není naděje na víc než rok, spíš ale jen půl roku, života.
Není to tak dlouho, co jsem četla knížku Cityboy, kterou napsal bývalý zaměstnanec City, velmi podobný Gabrielovi, našemu hrdinovi. Jeho svět je plný peněz, drog a sexu, ale on nakonec vyhoří, změní se a napíše knihu. K podobnému příběhu Gavin Extence potřeboval nádor a nepravděpodobný vliv na myšlení hlavní postavy, která najednou začne pociťovat nekontrolovatelné návaly citů.
Navíc jeho City je mnohem uhlazenější. Většina kolegů jsou kariérističtí šovinisté, drogy rozhodně nejsou tabu a mít svojí oblíbenou placenou společnici není ostuda, ale oproti Cityboyovi všechno zůstává v mezích, které nikoho nebudou šokovat.
Příběh autor asi okopíroval z nějaké červené knihovny. Což znamená, že je čtivý, zábavný, ale v zásadě ničím nepřekvapí. Atraktivní prostředí, do kterého ho zasadil, může být zajímavé pro někoho, kdo o něm nic neví, ale nemyslím si, že je popsáno úplně otevřeně. Autor sám ho pozoroval spíš ze strany hnutí Occupy London a možná si říkal, že pokud by ho popsal tak jako v Cityboyovi, jeho čtenáři by mu nevěřili a obvinili by ho s přílišné jednostrannosti.
Dávám tři hvězdičky. Kniha neurazí, ale ani neobohatí. Její hrdinové mě příliš neoslovili, zdáli se mi dost ploší, ale na druhou stranu aspoň neměli žádný nesmyslný vnitřní rozpor.
Závěrečné hodnocení:
Potíže s empatií mě zaujaly na loňské Noci literatury. Velká písmena a tlusté stránky způsobily, že kniha průměrného rozsahu nabobtnala do bichle, kterou jsem si schválně nechávala na prázdniny. Nakonec sice trochu zklamala, ale jako letní oddechovka stačila.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Mladý úspěšný analytik z londýnské City bere pár milionů liber ročně a chová se přesně tak, jak by sis, deníčku, představoval. Čáru přes pohodový život mu udělá objev zhoubného nádoru na mozku. Léčba se může pokusit nádor zpomalit a pytel prášků zabrání nejotravnějším symptomům v terorizování nemocného. Stejně ale není naděje na víc než rok, spíš ale jen půl roku, života.
Není to tak dlouho, co jsem četla knížku Cityboy, kterou napsal bývalý zaměstnanec City, velmi podobný Gabrielovi, našemu hrdinovi. Jeho svět je plný peněz, drog a sexu, ale on nakonec vyhoří, změní se a napíše knihu. K podobnému příběhu Gavin Extence potřeboval nádor a nepravděpodobný vliv na myšlení hlavní postavy, která najednou začne pociťovat nekontrolovatelné návaly citů.
Navíc jeho City je mnohem uhlazenější. Většina kolegů jsou kariérističtí šovinisté, drogy rozhodně nejsou tabu a mít svojí oblíbenou placenou společnici není ostuda, ale oproti Cityboyovi všechno zůstává v mezích, které nikoho nebudou šokovat.
Příběh autor asi okopíroval z nějaké červené knihovny. Což znamená, že je čtivý, zábavný, ale v zásadě ničím nepřekvapí. Atraktivní prostředí, do kterého ho zasadil, může být zajímavé pro někoho, kdo o něm nic neví, ale nemyslím si, že je popsáno úplně otevřeně. Autor sám ho pozoroval spíš ze strany hnutí Occupy London a možná si říkal, že pokud by ho popsal tak jako v Cityboyovi, jeho čtenáři by mu nevěřili a obvinili by ho s přílišné jednostrannosti.
Dávám tři hvězdičky. Kniha neurazí, ale ani neobohatí. Její hrdinové mě příliš neoslovili, zdáli se mi dost ploší, ale na druhou stranu aspoň neměli žádný nesmyslný vnitřní rozpor.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat