Milý čtenářský deníčku,
mojí sestře se tahle kniha hrozně líbila a spoustu lidí, včetně nás, ji od ní dostalo k Vánocům. Teď jsem se k ní konečně dostala a musím říct, že rozhodně nezklamala.
Autor je profesorem historie na universitě v Jeruzalémě. Nesoustředí se na konkrétní dějinou epochu jako většina jeho kolegů, ale snaží se odpovídat na obecné otázky jako "proč je člověk nejúspěšnější živočišný druh?", "jaký je vztah mezi biologií a historií?", "má lidský vývoj určitý směr?" nebo "jsou lidé čím dál šťastnější?". Na všechny tyto otázky odpovídá v knize Sapiens a to velmi čtivým, široce přístupným způsobem.
Asi nejvíc se mi líbila úvodní část o tzv. kognitivní a následně o zemědělské revoluci. Člověk často slyší různé názory na život, zdraví a stravu v pravěku, které mají spíš charakter znalostí z animovaných pohádek pro děti, takže je osvěžující o této době číst text napsaný odborníkem. Jeho závěry mi dávaly smysl a věřím jim.
Střední část o imaginárním řádu mě moc nebavila, jeho myšlenkový konstrukt nebyl tak přesný jako v předchozích kapitolách a často jsem měla pocit, že používá jen fakta, která mu sedí do jeho obrázku a vynechává jiná, která ho narušují. Asi nejméně propracovaná mi přišla část o tom, proč žijeme v partiarchátu. Nemám nic proti jeho závěru, že sice není jasné proč, ale muži měli v historii nějakou skupinu dovedností, které byly klíčové pro získání a upevnění vedoucího postavení ve společnosti, takže ženy v ní v celé historii neměly významější roli. Chybí mi ale příklady aspoň částečně matriarchálních kmenů (a jsou/byly takové) případně popis postavení těch několika málo významných žen jako byla Kleopatra. Ale chápu, že se autor nemusí věnovat všemu a tohle téma mu prostě není tak blízké jako jiná v knize.
Pozdější kapitoly byly opět zajímavé. Líbila se mi úvaha, že všichni jsme výsledky působení impérií na našem území a jen díky nim máme kulturu jakou máme, Harari jim přikládá mnohem větší důležitost než národu, který je ale dnes mnohem populárnější. Také myšlenka, že liberalismus a kapitalismus jsou vlasně nové formy náboženství, mi přijde pravdivá a leccos vysvětlující. Naopak závěrečná hrozba lidmi, kteří neumírají na nemoci a nebezpečně si hrají z genetikou mi přišla až příliš zastrašující a jeho navazující knihu Homo deus, která nastíněný problém dál rozebírá, určitě číst nebudu. Myslím, že se v ní víc ukazuje jeho vegansko-buddhistický pohled na svět než nějaká odbornost.
Hlavní myšlenkou knihy pro mě zůstává vývoj štěstí v historii lidstva. Krátkodobý užitek ze zemědělství způsobil, že jsme sebe a zvířata na tisíciletí uvrhli do otrocké dřiny na polích a zvýšili nebezpečí infekčních chorob. Průmyslová revoluce a kapitalismus tyto podmínky pro mnoho lidí ještě zhoršily a teprve v posledních desetiletích si můžeme říct, že opět žijeme relativně pohodový život. Přijde mi to pravdivé a znepokující, budu o tom dál přemýšlet.
Závěrečné hodnocení:
mojí sestře se tahle kniha hrozně líbila a spoustu lidí, včetně nás, ji od ní dostalo k Vánocům. Teď jsem se k ní konečně dostala a musím říct, že rozhodně nezklamala.
 |
| zdroj: kosmas.cz |
Autor je profesorem historie na universitě v Jeruzalémě. Nesoustředí se na konkrétní dějinou epochu jako většina jeho kolegů, ale snaží se odpovídat na obecné otázky jako "proč je člověk nejúspěšnější živočišný druh?", "jaký je vztah mezi biologií a historií?", "má lidský vývoj určitý směr?" nebo "jsou lidé čím dál šťastnější?". Na všechny tyto otázky odpovídá v knize Sapiens a to velmi čtivým, široce přístupným způsobem.
Asi nejvíc se mi líbila úvodní část o tzv. kognitivní a následně o zemědělské revoluci. Člověk často slyší různé názory na život, zdraví a stravu v pravěku, které mají spíš charakter znalostí z animovaných pohádek pro děti, takže je osvěžující o této době číst text napsaný odborníkem. Jeho závěry mi dávaly smysl a věřím jim.
Střední část o imaginárním řádu mě moc nebavila, jeho myšlenkový konstrukt nebyl tak přesný jako v předchozích kapitolách a často jsem měla pocit, že používá jen fakta, která mu sedí do jeho obrázku a vynechává jiná, která ho narušují. Asi nejméně propracovaná mi přišla část o tom, proč žijeme v partiarchátu. Nemám nic proti jeho závěru, že sice není jasné proč, ale muži měli v historii nějakou skupinu dovedností, které byly klíčové pro získání a upevnění vedoucího postavení ve společnosti, takže ženy v ní v celé historii neměly významější roli. Chybí mi ale příklady aspoň částečně matriarchálních kmenů (a jsou/byly takové) případně popis postavení těch několika málo významných žen jako byla Kleopatra. Ale chápu, že se autor nemusí věnovat všemu a tohle téma mu prostě není tak blízké jako jiná v knize.
Pozdější kapitoly byly opět zajímavé. Líbila se mi úvaha, že všichni jsme výsledky působení impérií na našem území a jen díky nim máme kulturu jakou máme, Harari jim přikládá mnohem větší důležitost než národu, který je ale dnes mnohem populárnější. Také myšlenka, že liberalismus a kapitalismus jsou vlasně nové formy náboženství, mi přijde pravdivá a leccos vysvětlující. Naopak závěrečná hrozba lidmi, kteří neumírají na nemoci a nebezpečně si hrají z genetikou mi přišla až příliš zastrašující a jeho navazující knihu Homo deus, která nastíněný problém dál rozebírá, určitě číst nebudu. Myslím, že se v ní víc ukazuje jeho vegansko-buddhistický pohled na svět než nějaká odbornost.
Hlavní myšlenkou knihy pro mě zůstává vývoj štěstí v historii lidstva. Krátkodobý užitek ze zemědělství způsobil, že jsme sebe a zvířata na tisíciletí uvrhli do otrocké dřiny na polích a zvýšili nebezpečí infekčních chorob. Průmyslová revoluce a kapitalismus tyto podmínky pro mnoho lidí ještě zhoršily a teprve v posledních desetiletích si můžeme říct, že opět žijeme relativně pohodový život. Přijde mi to pravdivé a znepokující, budu o tom dál přemýšlet.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat